Vnější fronta domů vymezujících volné plochy koliště před městskými hradbami vznikala postupně od konce 18. století. Několik domků nedaleko křižovatky s dnešní ulicí Milady Horákové získal roku 1837 Libor Josef Klein z přední průmyslnické rodiny stavitelů železnic, silnic, majitelů železáren v Sobotíně apod. V letech 1843–1846 si na Kolišti nechal vystavět trojpodlažní klasicistní dům dlouhý osmnáct okenních os, jehož podoba se dochovala na unikátní fotografii Josefa Homolky pořízené roku 1866 z věže kostela sv. Tomáše. Patrně pásovou rustikou členěné přízemí od dalších pater oddělovala kordonová římsa, nad okny prvního patra se nacházely suprafenestry. Do domu směřovaly dva osově umístěné vstupy, nad nimiž byly fasády pohledově zdůrazněny odlišnými okenními šambránami. Za domem se rozprostírala parkově upravená zahrada navazující na někdejší Mittrowského zahradu se skleníkem, altánem a vedle stojícím hostincem. Místo patřilo k jednomu z oblíbených cílů procházek brněnské honorace. Rodině Kleinů rozlehlý bytový dům patřil do doby po roce 1880, kdy ho získala Emilie Frenzelová, majitelka úspěšné továrny na mýdlo. Frenzlovi vystřídal krátce po roce 1900 bankéř a továrník Leopold Haupt von Buchenrode a po jeho smrti roku 1904 syn Stephan, který zemře v roce 1954 v Brazílii. V roce 1870 v domě kromě Kleinových žilo několik vyšších vojenských důstojníků a obecně zástupců vyšší německojazyčné třídy. Ve dvoře jim sloužila konírna s kočárovnou, až osmipokojové byty obývali s řadou sloužících. Několik desítek let v domě bydlel fotograf Josef Kunzfeld, díky jehož snímkům známe podobu Brna v poslední čtvrtině 19. století a kolem roku 1900. Oproti tradovaným informacím v domě nežil stavitel a architekt Josef Arnold, který sice vlastnil dům na Kolišti, avšak na někdejším Theresien-Glacis, nikoliv Carls-Glacis.
Stavební dějiny domu obestírá několik nejasností. V literatuře se mluví o přestavbě domu Heinrichem Ferstelem roku 1863, Homolkova fotografie z roku 1866 však zachytila klasicistní předměstský dům, jehož podoba Ferstelův zásah prakticky vylučuje. Nepochybně doložená je oproti tomu výrazná přestavba domu Stephanem Hauptem von Buchenrode, kterou v letech 1913–1914 navrhl Leopold Bauer. Zboural sousední dům č. 7, na jehož místě zbudoval novostavbu a čtyřech podlažích, a starý Kleinův dům podle dobového tisku nastavěl o patro a podobou fasád sjednotil s novým domem. Realizovány navíc byly přístavby bočních křídel, z nichž jedno navazuje na starý dům a druhé (dnešní čp. 21) na průjezd v novém objektu. Popsané stavební změny jsou dobře čitelné na hlavním průčelí, které si zachovalo část staršího členění v podobě falešnou bosáží opatřeného přízemí, pilastrů mezi okny a výrazné korunní římsy. Na ni Bauer postavil nové patro v historizujících formách, kterým přizpůsobil i detaily výzdoby zbytku fasády. Dvorní křídla prozrazující podobné zásahy, ačkoliv dobové zprávy hovoří o jejich novém vystavění. Pokud by část domu s průjezdem, o které tisk hovořil jako o novostavbě, skutečně vznikla až podle Bauerova návrhu, ukázal by se architekt jako ryze památkářský tvůrce replikující podobu navazujícího domu. Na konci 80. let 20. století dům získal pozoruhodné kontextuální oplechované nástavby, čímž byl jeho stavební vývoj dokončen.
Matěj Kruntorád
