Když po Napoleonských válkách přestávalo dávat smysl držet Brno jako vojenskou pevnost, vznikl park Františkov rozprostírající se na plochách zrušeného opevnění pod Petrovem. Doprostřed oblíbeného výletního místa byl roku 1818 postaven obelisk upomínající na konec Napoleonských válek a město tím získalo novou klasicistní dominantu. V místech dnešního Šilingrova náměstí stála do roku 1852 Brněnská brána, skrze kterou cesta pokračovala Pekařskou ulicí na Staré Brno. Po její demolici se uvolnilo místo pro novou výstavbu podpořené navíc oficiálním zrušením Brna jako pevnosti. Město Brno nechalo roku 1855 postavit Městský dvůr (Stadthof), jenž se stal jedním z prvních moderních nájemních domů města a svého druhu vzorem pro další bytovou výstavbu. Té se chopil mladý stavitel a podnikatel Moritz Kellner (později s přídomkem von Brünnheim), realizátor návrhu Franze Fröhlicha na Městský dvůr. Získal totiž mimořádnou parcelu situovanou naproti Městskému dvoru a stojící na hraně svahu Petrova s výhledem na obelisk a park Studánka. Roku 1857 zde dokončil stavbu nájemního domu vymezujícího spolu se sousedem (dnes Husova 5) nově vznikající Eliščinu ulici pojmenované podle rakouské císařovny, choti Františka Josefa I.
Urbanistickou podobu Šilingrova náměstí a navazující ulice určil již roku 1845 Josef Esch, na nějž navázalo několik návrhů regulačních plánů okružní třídy. Poslední roku 1862 vyhrál spolu s Franzem Neubauerem právě Moritz Kellner, který se postupně stal jedním z nejproduktivnějších stavitelů Brna. Nájemní dům na Husově 3 vlastnil až do své smrti roku 1909, kdy připadl jeho dceři Mauritii Fontaine von Felsenbrunn a od roku 1915 Franzi Popperovi, jehož otec vlastnil sousední dům č. 5. Kvůli židovskému původu Popperovi dům zabavili nacisté a jelikož se z druhé světové války nevrátil, připadl městu Brnu, které ho využívá pro potřeby magistrátu. Luxusní poloha domu ho předurčila k obývání vyšší střední třídou především německojazyčného Brna. V roce 1870 zde žil například prezident zemského soudu a majitel panství Kostelec na Hané Johann Graf Mazzuchelli, knihkupec a knihtiskař Ferdinand Buschak nebo někdejší poslanec a uherskohradišťský okresní hejtman Ignac Ritter von Wessely, do roku 1883 zde žil stavitel Felix Fanderlik. Mezi zástupci šlechty, učitelstva, průmyslníků a obchodníků se po vzniku Československa do domu stěhují rovněž Češi a Češky – namátkou obchodník se střižným zbožím Jan Kopřiva, soudní rada na odpočinku Karel Krška nebo ředitelka dívčí školy na Veveří Marie Průšová. Původně klidná slepá ulice sousedící přímo s parkem na Františkově doznala změn za Protektorátu – roku 1941 bylo slavnostně otevřeno prodloužení ulice až na Nové Sady, od roku 1943 zde projíždí tramvaje. Moritz Kellner dům postavil snad podle vlastního návrhu ve střídmých novorenesančních formách, které byly patrně nadále redukovány na konci 19. století. Fasády pročlenil pásy oken v lištových šambránách s výraznými nadokenními římsami, průčelí směřující do parku opatřil trojicí lodžií se subtilním zábradlím. V porovnání s Městským dvorem fasády Kellnera nájemního domu postrádají až filigránové detaily výzdoby. Čabraky s novorománskými prvky spadající z korunní římsy působí skoro až plošným dojmem, stejně tak poněkud těžkopádně vykrojené podokenní úseky šambrán ve dvou horních patrech prozrazují prozatím pramenně nedoložený zásah z konce 19. století.
Matěj Kruntorád
