Prostor dnešního Komenského náměstí (dříve Elisabeth-Platz) od začátku 60. let 19. století vymezovaly budovy Německé vysoké školy technické a Zemského gymnázia. Po deseti letech je doplnil Besední dům, naproti němuž brněnská městská rada naplánovala postavit chlapeckou měšťanku pojmenovanou podle korunního prince Rudolfa Habsburského, pro kterou se ujal název Rudolfinum. Budova se vklínila do poslední volné parcely mezi novogotickou tělocvičnu od Augusta Prokopa a ženijní ředitelství, na jejím projektu se podíleli městští stavitelé Leopold Rupp a patrně rovněž Franz Neubauer, spolutvůrce poslední urbanistické verze okružní třídy, stavbu řídil Karl Matzenauer. Stavba, slavnostně otevřená 12. května 1883, měla být svého druhu protipólem přes ulici stojícímu Besednímu domu, centra českých spolků ve většinově německém Brně. Lze na to usuzovat nejen z aktu vsazení pamětního kamene do dokončované stavby při příležitosti druhého výročí svatby Rudolfa se Štěpánkou, který měl posvětit provázání města s rakouskou vládnoucí dynastií, ale i financování stavby ze štědrého daru První moravské spořitelny. Její vedení si vymínilo, že 130 tisíc zlatých uvolní pouze se zárukou, že škola zůstane provždy výlučně německou. Během dějin se toto přání nevyplnilo, jelikož po vystěhování německé většiny Brna roku 1945 budova slouží českému žactvu a studentstvu. Architektura školy spojuje antické a renesanční vzory v typické syntéze pozdního historismu. Pro ten je příznačný například vysoký sokl zahrnující nejen okna suterénu, ale i celé přízemí zvenku opásané hmotnou nepravou bosáží. Mohutnou římsou oddělená horní patra člení jemnější pásová rustika, do níž jsou vloženy husté symetrické řady oken v prostorově výrazných šambránách – podle řádových pravidel v prvním patře doplněných suprafenestrami, ve druhém reliéfy mušlí mezi volutkami. Plochy mezi okénky půdního polopatra vyplňují štukové reliéfy s festony se střídajícími se lvími hlavami a putti. Hlavní průčelí směřující do Husovy zvýrazňuje pětiosý rizalit se sofistikovaným výtvarným členěním – okna přízemí mají půlkruhové záklenky, v jejichž klenácích jsou ve štuku zpodobeny putti (jeden s kladívkem, další s listinou, knihou a vinným hroznem). Pod zubořezem kordonové římsy rizalitu probíhá meandrový pás, další klasický znak pozdně antické architektury se objevuje ve druhém patře v podobě zdvojených korintských pilastrů, vrcholový štít zdobí trojice akroterií. Ve štítu se nachází štukový polepšený znak města Brna s černou dvouhlavou orlicí. Veškeré štukové součásti fasády podle dobového tisku vznikly v dílně sochaře Franze Dresslera, jednoho z „dvorních“ umělců architektury okružní třídy. Budova se pyšnila zasklením od Benedikta Škardy, litinová zábradlí dodaly blanenské železárny, škola disponovala plynovým osvětlením a ústředním topením.
Matěj Kruntorád
