Krátce po svém příchodu z Vídně do Brna roku 1893 byl architekt Ferdinand Hrach jako mimořádný profesor Německé vysoké školy technické (Deutsche technische Hochschule in Brünn) v Brně osloven, aby vypracoval návrh k rozšíření stávajících prostor školy. Díky rozvoji technických oborů, jejich specializaci a rostoucímu zájmu o jejich studium se původní zamýšlená přístavba stávající budovy z roku 1860 na Komenského náměstí rozšířila o další objekty, jedním z nich byla novostavba Chemického institutu na nároží ulic Joštova a Údolní. Pozemek získala škola v areálu bývalé botanické zahrady po zrušení skleníku a observatoře. Jednopatrovou osově souměrnou stavbu řešil Ferdinand Hrach na půdorysu lichoběžníku s vnitřním dvorem přístupným z hlavního vchodu a zadním průjezdem sloužícím k prosvětlení. V prostorách sníženého přízemí, parteru a jednoho nadzemního podlaží byly umístěny pracovny a laboratoře katedry obecné, analytické a zemědělské chemie a dále katedry chemických technologií, hygieny a bakteriologie se dvěma velkými posluchárnami. V přízemí se navíc nacházel soukromý byt služby školy. Lichoběžníkový půdorys a poměrně malá plocha zástavby umožnila architektovi dynamičtější práci s hmotou. Výrazným prvkem jsou z fasády vystupující rizality a průběžné římsy, které oddělují zvýšené bosované přízemí od prvního patra. Ve všech patrech se jako společný prvek fasády objevuje použití sloupového řádu, který se uplatňuje také v interiéru. Jednoduché pilastry rámují vestibul hlavního vstupu, toskánské sloupy se pak objevují na hlavním schodišti. V drobnějším dekoru kompozitních hlavic, vlysů a podlahy se opakuje motiv rozety. K architektonickému tvarosloví obou staveb se Ferdinand Hrach vyjadřuje ve svém komentáři vydaném u příležitosti slavnostního otevření nových prostor německé techniky v říjnu roku 1899. Obdobně jako u stavby Vyšší obchodní školy na nedaleké Husově ulici i zde podle svých slov usiloval při řešení vnějšího průčelí i fasád dvora o dodržení kultivovaných a jednoduchých forem, tedy prvků klasické renesance. Výrazné prolamování vnější fasády v případě Chemického institutu vysvětluje promítnutím dispozičního řešení interiéru navenek. Po druhé světové válce, kdy došlo ke zrušení Německé vysoké školy technické, se do bývalého Chemického institutu i do sousedního objektu školy přestěhovala Lékařská fakulta Masarykovy univerzity. Od roku 2010 zde sídlí jako v jedné ze tří budov Filozofická fakulta Masarykovy univerzity.
Šárka Svobodová
