Čestné pohřebiště Rudé armády

D166

Osvobozování jižní Moravy a Brna v rámci Bratislavsko-brněnské operace v dubnu 1945 si vyžádalo tisíce mrtvých jak na straně bránících se německých vojsk pod velením „krvavého“ Ferdinanda Schörnera, tak na straně postupujícího 2. ukrajinského frontu, kterému velel generál Rodion Malinovskij. V průběhu bojů a těsně po nich byla těla padlých vojáků pohřbívána přímo na bojištích nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Záhy po osvobození bylo rozhodnuto o vytvoření Čestného pohřebiště Rudé armády v areálu brněnského Ústředního hřbitova, kam byly přeneseny ostatky padlých sovětských vojáků z exhumovaných hrobů nejen z Brna, ale také z dalších osmdesáti míst jižní Moravy. Postupně sem byly uloženy ostatky 3 364 vojáků. Co do počtu uložených těl patří brněnské pohřebiště mezi největší pietní místa spojená s druhou světovou válkou na našem území.
V době zpřístupnění pohřebiště veřejnosti tvořil těžiště pietního místa vysoký podstavec se sochou klečícího samopalníka od telčského sochaře Františka Vladimíra Foita. Pro příležitost oslav 35. výročí osvobození Brna a konce druhé světové války v roce 1980 bylo čestné pohřebiště sovětské armády zásadně upraveno podle ideového návrhu Miloše Axmana, jednoho z nejnadanějších žáků Vincence Makovského. Jeho nesporný talent byl ale zahlušen servilností, s jakou dával svoje umělecké kvality k dispozici ideologům komunistické moci. Citlivost k prostorovému působení a dotváření jeho dramatičnosti je zjevná i v novém, aktualizovaném komponování pietního místa, které Axman navrhoval ve spolupráci se Zdeňkem Denkem a Jiřím Mikšíkem.
Jedním z hlavních záměrů proměny pohřebiště bylo protáhnout jeho osu až k Vídeňské ulici. Nedostatkem tohoto řešení je skutečnost, že vytvořený široký nástupní prostor končí před kolejištěm tramvají a ztrácí tak na své působivosti. Ztracenost nástupního prostoru má napravit vztyčený 39 m vysoký betonový pylon, který je zapuštěný na pilotech v hloubce 12 m. Široké, mírně stoupající schodiště vede až samotnému pohřebišti, jehož ústředním motivem zůstal Foitův rudoarmějec. Vizuální závěr tvoří kolumbárium s popelem 283 důstojníků a jednotlivými hroby vyšších důstojníků před nimi. Ve snaze uzavřít prostor přidal Axman nad společné hroby, umístěné proti sobě, dva mohutné betonové bloky, na nichž vyvedl nízký reliéf s výjevem útočících vojáků za podpory dělostřelectva a další vojenské techniky.
Součástí úprav bylo nové osvětlení, ale také kvadrofonní ozvučení s komponovanou smyčkou sestříhanou ze zvuků bojiště, navozujících autentičnost, a z promluv brněnských herců. Toto poněkud muzejně-divadelní zprostředkování válečné vřavy měly podtrhnout rozestavěné tanky a další těžká bojová technika. Ta byla v roce 1991 odstraněna. V roce 1989 bylo čestné pohřebiště vyhlášeno národní kulturní památkou.

RK

 

Název
Čestné pohřebiště Rudé armády

Datace
1980 – 1981

Architekti/ky
Jiří Mikšík, Zdeněk Denk

Kód
D166

Typ
Sakrální, funerální stavba

Adresa
Jihlavská 756/1, (Štýřice), Brno, Střed

MHD
Ústřední hřbitov (TRAM 2,5)

GPS
N 49°10.09455', E 16°35.78928'