Pád absolutismu a ustavení konstituční monarchie v 60. letech 19. století znamenaly velké změny pro pozoruhodnou, ač nepočetnou komunitu brněnských německých evangelíků. Iniciační přínos evangelíků pro industrializaci moravské metropole ostře kontrastoval s jejich formálním postavením perzekvované náboženské menšiny. Teprve vydání Únorové ústavy a protestantského patentu v roce 1861 otevřelo jejich plné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem Brna, což v evangelické obci mimo jiné způsobilo horečnatou stavební aktivitu. Dosud skromný okrsek sestávající z evangelické modlitebny a přilehlého školního domku doplnila reprezentativní školní novostavba navržená renomovaným vídeňským architektem Ludwigem Försterem. Stavba realizovaná v letech 1860-1861 byla vyprojektována v neorenesančním slohu jako sevřená symetrická kompozice se zastřešeným středovým světlíkem. Ludwig Förster s kolegou Theophilem Hansenem – jež je uváděn jako spoluautor, využil v této realizaci motiv toskánské palácové architektury a obdobně jako u své starší školní budovy v Jánské ulici uplatňuje i zde výlučně obloukové prvky u všech okenních a dveřních otvorů i pod obloučky akcentovanou korunní římsou. Dům původně organicky vyrůstající z okolního terénu se vzhledem k recentním pracem na právě vznikající okružní třídě vyvýšil nad své okolí a musel být dodatečně opatřen soklem se schodištěm umožňujícím pasantům přístup k hlavnímu vstupu. To, že se jednalo o první stavbu třídy císařovny Alžběty, kdy brněnský magistrát nebyl s to, pevně stanovit uliční linii, nesla evangelická obec s jistou nelibostí a výsledek problematického plánování je na objektu dodnes patrný mimo značného terénního vyvýšení i jeho mírným vnořením za okolní zástavbu. Avšak významnější než dobové urbanistické obtíže se pro další existenci evangelického okrsku na tomto místě ukázalo obnovení politického života v zemi. Neboť nejen evangelická obec byla zasažena ústavními změnami. Moravský zemský parlament, nyní nově fungující jako volená instituce, plánoval adaptovat a významně rozšířit svoji sněmovnu stojící v těsné sousedství a evangelická obec musela svůj tradiční prostor navíc i s novostavbou školy z tohoto důvodu opustit. Z plánů zemských zastupitelů na přestavbu tohoto místa ovšem rychle sešlo a budova tak dál mohla sloužit školním účelům. Evangelická obec si však promptně vystavěla další školní novostavba u červeného kostela a tak Försterova budova, nyní se nacházející ve veřejné správě, byla nabízena jiným zájemcům. V rychlém sledu se v ní vystřídala: Vyšší dívčí škola a Ústav pro vzdělávání učitelek (1868-1871), Nižší (od r. 1872) Vyšší městská reálka (1871-1876), Státní průmyslová škola (1876–1890), Vyšší zemská reálka (1890–911) a Dívčí lyceum (1911–1939). Kromě německojazyčné výuky všech uvedených školních institucí je vzájemně spojovalo chápání této budovy jako pouhého dočasného provizória. A všechny si během si během fungování v tomto domě vybudovaly vlastní účelové budovy. Přesto se byť někdy jen krátká působení školních institucí do objektu propisovala množstvím úprav, přístaveb a adaptací. Mezi ty zásadní patřila přístavba zadního křídla pro Státní průmyslovou školu v 70. letech a dostavba druhého křídla a jejich propojení v 90. letech 19. století, čímž objekt získal svůj současný obdélníkový půdorys. Předání a adaptace objektu pro potřeby magistrátu města Brna v závěru třicátých let 20. století změnilo nejen funkci budovy, ale svým rozsahem i celkové vyznění Försterovy (a Hansenovy) architektury.
Tomáš Zapletal
