Vyšší obchodní škola (Höhere Handelsschule) byla v Brně založena roku 1895 a ve stejném roce vypsala soutěž na vypracování návrhu její budovy brněnská Obchodní a živnostenská komora. Atraktivní pozemek v místě původního hradebního pásu na dnešní ulice Husova získala škola darem od zastupitelstva zemského hlavního města Brna a postavena byla během dvou let za podpory mnoha korporací a jednotlivců. Autorem vítězného návrhu byl původem vídeňský architekt Ferdinand Hrach, který od roku 1893 působil jako mimořádný profesor a posléze také děkan a rektor Německé vysoké školy technické v Brně. Při zmíněné soutěži se Hrach poprvé setkal s architektem Germano Wanderleyem, se kterým si vzájemně konkurovali i v dalších soutěžích na veřejné brněnské stavby a kterému někdy bývá mylně připisováno autorství této stavby. Stavbu podle projektu a pod vedením Ferdinanda Hracha provedl brněnský stavitel Josef Nebehosteny a byla dokončena rok od zahájení stavebních prací, tedy v roce 1897. Třípodlažní budova je rozvržena do dvou navzájem kolmých traktů na půdorysu písmene L. Z původní plošné výměry 1600 m² byla zastavěno pouze polovina, takže bylo možné vytvořit dostatečný prostor pro zahradu a dvůr přiléhající k dochovaným městským hradbám. Obě křídla budovy jsou propojená jednou společnou chodbou a všechna tři patra přístupná dvojramenným schodištěm od vstupního vestibulu. V přízemí budovy se nacházela tělocvična se šatnou, příležitostně využívaná jako slavnostní sál, a také dvoupokojový byt služby školy, přednáškový sál a laboratoř. První patro bylo kromě tříd vyhrazeno ředitelně a sekretariátu, zasedacímu sálu, knihovně a čítárně profesorů. O patro výš se nacházely třídy, přednáškový sál a prostory pro uchování a přípravu pomůcek. V třetím, nejvyšším patře byl v celém prostoru hlavního křídla situován pětipokojový byt tehdejšího ředitele Karla Böhma s balkonem do dvora s výhledem na historické jádro města. V bočním křídle nejvyššího patra pak byly umístěny ještě čtyři třídy. Celkem škola svým vnitřním uspořádáním disponovala deseti třídami a dvěma přednáškovými sály. Půdorysné a funkční rozvržení jejího interiéru se promítlo do vnějšího řešení fasády. Hlavní průčelí stavby je členěno do tří částí s ústředním rizalitem, podobně jako tomu bylo u nájemního domu A. Fischela na nedaleké ulici Jaselská, který se podle návrhu Ferdinanda Hracha stavěl současně se školou. I zde byly akcentovány vodorovné i svislé linie. Vertikalitu zdůrazňují nárožní bosované lizény a hladké pilastry s kompozitními hlavicemi mezi okny prvního a druhého patra. Horizontálně fasádu člení výrazné římsy doplněné jednoduchým dekorativním vlysem pod okny druhého patra a kordónová římsa s akrotérii. Zvýšené přízemí je bosováno a hlavní vstup zvýrazňuje segmentový fronton na konzolách. Podle vlastních slov Ferdinanda Hracha, publikovaných ve výroční zprávě školy v roce 1898, jednoduché, ale důstojné monumentální architektonické formy stavby odkazují na její účel, tedy vzdělávací instituci. Při konstrukci a vnitřním vybavení školy bylo jeho záměrem vyvarovat se všech nákladných forem a dosáhnout naprosté bezpečnosti a trvanlivosti. Umírněnost Hrachovy koncepce je ještě patrnější při srovnání s nerealizovaným návrhem školy od architekta Germana Wanderleye, který, přestože v soutěži neuspěl, byl dobovou kritikou vysoce hodnocen a publikován ve vídeňském odborném časopise Der Architekt. I on zvolil jednoduché formy bez přílišného dekoru, nicméně nároží stavby zdůraznil výrazným rizalitem a čtyřhrannou kupolí, aby se stalo pohledovou dominantou této části okružní třídy. V interiéru školy nicméně Ferdinand Hrach nabídl ve srovnání s Wanderleyem jednodušší a přehlednější dispoziční řešení. Budova stále slouží svému původnímu účelu a od konce druhé světové války v ní sídlí Škola uměleckých řemesel (dnes Střední škola umění a designu a Vyšší odborná škola restaurátorská), mimochodem založená už ve dvacátých letech 20. století také Obchodní a živnostenskou komorou. Stavební úpravy zde proběhly v roce 1962, kdy byl objekt rozšířen podle návrhu architekta Josefa Adolfa Šálka o jednopatrové dvorní křídlo. Při poslední výraznější adaptaci školy v roce 1992 byla provedena půdní nástavba s učebnami a kreslírnou, příležitostně využívanou jako aula při slavnostních příležitostech.
Šárka Svobodová
