Roku 1886 byla založena C. k. česká státní průmyslová škola v Brně, se sídlem na dnešní ulici Grohově 4. V letech 1887–1889 pro ni byla postavena nové sídlo na Gorkého ulici 7, jak dokládá zde umístěná pamětní deska, ta však záhy přestala rozrůstající se škole stačit. Proto byla o deset let později na nároží ulice Sokolské a Veveří vybudována nová náročná neorenesanční školní stavba vytvořená na základě návrhu jejích pedagogů, architektů Vojtěcha Dvořáka a Karla Welzla. Oba architekti se znali z dob svých studií v Praze a ve Vídni (u Theophila Hansena) a angažmá na brněnské průmyslovce je svedlo dohromady, společně vyprojektovali řadu profánních i církevních staveb.
Pro nové sídlo české průmyslovky ve stále spíše německém Brně zvolili vznosnou, až imperiálně působící architekturu s klasicky traktovanými křídly vertikálně členěnými věžovitými rizality a vysokým sloupovým a pilastrovým řádem, a naopak horizontálně symbolicky pevně spojenými se zemí hmotným soklem s pásovou rustikou. Slavnostní reprezentativní formy nové budovy předního českého školského ústavu odrážely emancipační sílu i ambice českého živlu v Brně na přelomu 19. a 20. století, kdy konkurenční zápas mezi německým a českým nacionálním proudem o charakter Brna a Moravy dosáhl jednoho ze svých vrcholů. Uliční průčelí školy byla přísně symetricky komponovaná.
Vertikálně budovu členila celkem pětice rizalitů završených atikami, z nichž vyrůstaly obelisky a akroterie, a vysoký řád pilastrů a sloupů s iónskými hlavicemi. Horizontální sktrukturu fasád tvořila trojice římsami vymezených zón – soklové, hlavní (zahrnující obě patra) a pásu kladí pod korunní římsou. Centrální vstupní část jižního křídla předstupovala před uliční frontu v podobě mohutného útvaru sevřeného dvojicí věžovitých rizalitů završených pavilony, jehož čelní trojosé portálové průčelí členil vysoký sloupový řád vynášející kladí ukončené vyloženou konzolovou korunní římsou.
Edikulové rámy oken v patře střední části rizalitu obsahovaly lunetové frontony, v nichž vegetabilní dekor obklopoval kruhové medailony s reliéfními portréty významných vynálezců a stavitelů z českých zemí (Ressel, Rejsek, Diviš). Na nárožních rizalitech nesly reliéfní obdélné kartuše jména významných osobností evropské architektury, vědy a techniky (Bramante, Palladio, Petr Parléř, Matyáš z Arrasu, Monge, Woolf, Stephenson, Watt, Archimedes, Galilei, Faraday).
Průčelí obou věžovitých rizalitů byla prolomena nikami zaklenutými mušlovými konchami, do nichž byla osazena sochařská díla Franty Uprky znázorňující alegorii strojírenství a alegorii stavitelství. Centrální rizality byly završeny převýšenými pavilony s výrazným architektonickým členěním římsami, lizénami, pilastry, triglyfy, maskarony a girlandami doprovázejícími profilované korunní římsy, které podpíraly stanové zastřešení. Atiky rizalitů byly korunovány pylony a akroteriemi, ze střech vystupovaly ornamentálně ztvárněné hrotnice a střechu centrálního rizalitu završovala dekorativní mříž.
Náročně ztvárněné byly i převážně dvouktraktové interiéry s chodbami zaklenutými sledem kupolových kleneb vynášených sférickými trojúhelníky na půlkruhových pasech vybíhajících
z toskánských čabrakových konzol. V centrálním rizalitu jižního křídla se nacházel rozlehlý schodištní vestibul, jehož patra vynášely dva páry toskánských sloupů.
V budově dodnes sídlí školský ústav, který představuje nejstarší průmyslovou školu na Moravě. Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola stále obývá dobře dochovanou velkolepou stavbu z doby, kdy se sny o pokroku a poznání zhmotňovaly ve vznešených klasických formách odkazujících ke starobylým kořenům evropské civilizace.
Aleš Homola