Lékárník Alfred Glasner podnikal zprvu na adrese Kiosk 7 (dnes Moravské náměstí 13). V roce 1883 koupil od Johanna Hláwky dům na dnešní Lidické 2, kde se nacházela kamenická dílna sochaře Johanna Tomoly, nástupce Adolfa Loose st., jak informovaly Brünner Zeitung 10. ledna 1883. Tomola se následně přesunul do vlastního ateliéru s domem na Hybešově 21 postaveného podle návrhu Aloise Prastorfera. V novém domě zbudovaném Františkem A. Dvořákem Glasner otevřel lékárnu Zum heiligen Geist (U svatého Ducha) a vedl ji až do své smrti roku 1895. Zavedenou apatiku převzal Antonín Houdek, který ji do roku 1901 provozoval jako společník s Glasnerovou vdovou Pauline. Do domu se rovněž přestěhoval a získal ho do svého vlastnictví. Nájemní dům na dobré adrese v roce 1900 obývala brněnská honorace – plukovník v penzi Moritz von Berger, někdejší ředitel Moravskoslezské záložny August Konečný anebo rodina advokáta Julia Korngloda, do které se roku 1897 narodil Erich Wolfgang Korngold, budoucí skladatel, klavírista, dirigent a držitel Oscara. V roce 1912 Houdek investoval do nábytkářské firmy Karla Piláta a Leopolda Šmídka. Stal se hlavní postavou podniku nově pojmenovaného Tusculum, který měl hlavní výrobnu v nábytkářském centru v Rousínově a kanceláře, kreslírnu, čalounickou dílnu, stolařskou dílnu a především dvě patra prodejny v domě na Kolišti 1. Firma nabízela široký sortiment nábytku od luxusního po levnější, kusy historizující, art deco a později i funkcionalismus. V roce 1937 představila novou kolekci navrženou Bohumírem Čermákem a patřila mezi nejvýznamnější výrobce nábytku na Moravě. V roce 1948 došlo k jejímu znárodnění a začlenění do Spojených UP závodů, po revoluci začala v Rousínově opět vyrábět pod značkou Tusculum, avšak roku 2008 definitivně skončila.
Starý dům na Lidické 2 byl vstupní fasádou otočen do ulice a fronta směřující do Koliště byla patrně spíše zadní stěnou dvorního křídla skrývající dílnu sochaře Tomoly. František A. Dvořák nový Glasnerův dům koncipoval zcela jinak jako palácový nájemní dům hlavní fasádou shlížející do parku Koliště, podobně jako paláce Isidora Flesche, Johanna Bergla nebo Stephana Haupta von Buchenrode poblíž. Palácovou strukturu jasně připomíná ústřední trojosý rizalit s korintskými polosloupy v horních dvou patrech nesoucími korunní římsu završenou atikou s vázami. Nároží architekt využil pro pětiboký arkýř zakončený balkonkem; nad korunní římsu nároží postavil drobnou hodinovou věžičku. Svými klasicizujícími formami přísného historismu Glasnerův nájemní dům tvoří stylový protipól novogotickému Berglovu paláci od Heinricha Ferstla a Augusta Prokopa stojícímu hned naproti. Fasáda přízemí byla za první republiky zjednodušena pro potřeby nábytkové prodejny, posléze byla většina vstupů změněna za okna a fasáda získala zpět pásovou rustiku. V roce 2025 proběhla nástavba o zasunuté půdní patro, která poněkud pozměnila hmotovou proporci budovy.
Matěj Kruntorád
