V jihovýchodní frontě nově vymezené okružní třídy na výrazně situovaném pozemku na samé hranici historického jádra Brna vznikl na samém počátku 70. let 19. století monumentální městský dům, jehož členité fasády od té doby významně přispívaly k celkovému jihovýchodnímu panoramatu města. Stavební místo nedaleko nádraží bylo v regulačních plánech výstavby Brna po odstranění pevnostních fortifikací vybráno pro vybudování hotelu, a i majitel parcely, Albert Holitzky, zde zprvu zamýšlel zřídit hostinec s hotelem s názvem U Bílého koně. Záměr ovšem ještě během roku 1870 změnil ve prospěch velkého bytového domu s rozlehlou pivnicí v suterénu. I vzhledem komplikované terénní konfiguraci výškově nerovné stavební parcely byla náročná stavba o 55 bytech dokončena v průběhu roku 1871. Dobový tisk byl zejména zaujat nádhernou pivnici přes celou uliční frontu, co nejpraktičtěji a z vynikajících materiálů provedeným vybavením od tesařského mistra I. Schandla či dvojitým přívodem vody. Obdélný svažitý pozemek zaujal blokový čtyřkřídlý dům o třech průčelích – třípatrovém se zvýšeným přízemím do ulice Benešovy, dvoupatrovém do výše položené Josefské a bočním podél široké schodištní rampy, která spojovala výše položené jádro města s úrovní okružní třídy a současně představovala slavnostní nástup či vyústění osy mířící stylizovanou branou podjezdu viaduktu k průmyslovému Brnu za nádražním komplexem. Průčelí domu byla klasicky strukturovaná římsami a architektonickými akcenty na vysokou soklovou zónu, dvoupodlažní piano nobile a patro nejvyšší (doplněné dnes již neexistujícím půdním polopatrem). Centrální rizalit průčelí do Benešovy nesl v 1. patře nad zaklenutým portálem hlavního vstupu široký balkon na mohutných volutových konzolách opatřený ornamentálním kovovým zábradlím. Základní tektonickou strukturu fasád doplňoval až minuciózně jemný reliéfní dekor – okenní osy rizalitů svíraly polosloupy s kanelovanými dříky nesoucí na kompozitních a iónských hlavicích římsová kladí s dekorativními vázami, parapetní výplně obsahovaly složitě tvarované balustry, římsy a frontony podpíraly ornamentální konzoly vymezujíc pole s reliéfními ornamenty. Celkovou velmi slavnostní kompozici završoval členitý štít doplněný sochařskou výzdobou, který se vypínal v centrální poloze nad vyloženou korunní římsou.
Dům postavil a patrně i navrhl brněnský stavitel Robert Onderka (1838–1903) pocházející z opavského stavitelského rodu Onderků. V Brně se roku 1848 usadil již jeho otec, stavitel Anton Onderka, jehož dílo je spojeno zejména se severní Moravou a Slezskem. Robert Onderka, absolvent vídeňské techniky (u specialisty na památkové obnovy profesora Augusta Ottmara Essenweina), v Brně stavěl nájemní domy na ulici Veveří (prokazatelně Veveří 34, 1879), účastnil se vícera soutěží a podílel rovněž na restaurování Zderadova sloupu a puristické obnově chrámu sv. Jakuba Většího. Stavebník, Albert Holitzky (1822–1908), byl ve své době respektovanou osobností s pestrou životní dráhou. Syn tesaře pracujícího v továrně na vlněné zboží J. H. Offermanna hledal po předčasné otcově smrti obživu v pohostinství, roku 1847 převzal vedení restaurace v hotelu U Císaře rakouského patřícího Laurenzi Padowetzi a od roku 1857 již sám provozoval vyhlášené zahradnictví, ovocnářský sad a vinařství na adrese Hlinky 112. Holitzky, který byl arborista – samouk, získal řadu cen z ovocnářských výstav (svá ocenění a medaile věnoval numismatickému oddělení Františkova muzea). Od roku 1902 žil tento majitel realit, ovocnář a vinař až do své smrti v ústraní ve svém domě na Benešově 22. Roku 1915 prodaly Albertovy děti Heinrich, Marie a Albertine dům manželům Johannovi a Karolině Wladikovým. Od roku 1918 byla vlastníkem objektu Akciová banka Bohemia a konečně roce 1924 dům získala československo-francouzská akciová pojišťovna Merkur pro svou brněnskou filiálku. Merkur dům významně rozšířil dvoupodlažní nástavbou, s jejímž vznikem je ovšem spojeno mnoho nejasností. Dochovala se totiž plánová dokumentace projektu nástavby datovaná říjnem roku 1924, obsahující razítko a podpis nejen ředitele brněnské filiálky Merkuru, ale také prováděcího stavitele Franze Pawlu. Slavný brněnský stavební podnikatel Franz Pawlu ovšem zemřel v roce 1922 (jeho stejnojmenný syn byl umělecký malíř). Nástavba je však současně v literatuře spojována s architektem Jindřichem Kumpoštem, který měl ji měl navrhnout v roce 1926. Kumpošt prováděl úpravy prostoru mezi sídlem Merkuru a Grand hotelem v roce 1937, ale jeho účasti na nástavbě je sporná, již kvůli přesným údajům na výše uvedených stavebních plánech. Stylová příbuznost vysoké lapidární nástavby ukončené atikou s cimbuřím k některým Kumpoštovým návrhům z 20. let 20. století je ale zřejmá. Nástavbou získal Holitzkého dům odlišné architektonické vyznění; byla porušena ušlechtilá skladba hmot historizujícího paláce ve prospěch výrazného vertikálního akcentu – monument završený cimbuřím nyní shlíží na okolní prostor jako svého druhu modernistický hrad.
Aleš Homola
