Reduta patří pravděpodobně k nejstarším divadelním budovám ve střední Evropě. Původní Lichtenštejnský palác na Zelném trhu v roce 1600 zakoupilo město Brno a zřídilo v něm tzv. Novou, později Velkou tavernu, kde byla nejen vyhlášená krčma, ale také ubytování, jež navštěvovali prominentní hosté z řad nejvyšší šlechty. V roce 1634 k ní byl připojen sousední dům, tzv. Malá taverna. Propojením obou objektů vznikl uzavřený jednopatrový komplex s vnitřním dvorem. Tento základní urbanistický koncept se zachoval dodnes. Již od 60. let 17. století zde probíhaly také občasné divadelní produkce. Roku 1733 bylo ve východním křídle vystavěno samostatné divadlo lóžového typu s hlubokým perspektivním jevištěm, galerií a dvěma řadami lóží. Na jeho výzdobě a scénografii divadla se v 18. století podíleli italští malíři a dekoratéři Lorenzo Sacchetti, Vincenzo Sacchetti a Antonio Sacchetti, kteří patřili k významným tvůrcům barokní divadelní výpravy. Po požárech v letech 1785 a 1786 prošla budova obnovou, během níž byly zřízeny také nové taneční sály. Vedle divadelních představení se zde konaly také slavnostní plesy a společenské události pořádané při významných návštěvách, například habsburských panovníků, a Reduta byla sídlem Královského městského národního divadla (Königlichstädtisches National Theater). Na konci 19. století však taneční sál změnil své využití a sloužil jako městská tržnice. Po vzniku Československa se z původně německé scény stalo divadlo, v němž se hrálo střídavě česky i německy. V té době byl jako divadelní prostor využíván bývalý taneční sál ve východním křídle budovy a zároveň došlo k modernizaci a přestavbě divadelního zázemí. V letech 1955–1957 byla budova rekonstruována pod vedením autorského týmu rodiny Fuchsových: Bohuslava Fuchse, Kamila Fuchse a Aleny Korvasové. Další významnou proměnou prošla Reduta na počátku 21. století pro potřeby Národního divadla Brno. Rozsáhlou rekonstrukci v letech 2002–2005 navrhl brněnský ateliér D. R. N. H. (architekti Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal a Eduard Štěrbák). Projekt citlivě spojil historickou architekturu s moderním divadelním provozem a vrátil divadelní sál do východního křídla budovy. Součástí obnovy byla také nová výtvarná výzdoba interiérů od výtvarníka Petr Kvíčala. Současná architektonická podoba budovy nese především znaky pozdně barokní a klasicistní přestavby. Hlavní severní průčelí orientované do Zelného trhu je osmiosé a mírně zalomené. Přízemí je členěno pilastry a sdruženými okny s profilovanými šambránami, nad nimiž probíhá kordonová římsa. Dominantou fasády je hlavní vstupní portál s balkonem neseným sloupy s iónskými hlavicemi. Portál zdobí kartuš se znakem města Brna, doplněná bohatým rokajovým a akantovým ornamentem. Okna prvního patra jsou zvýrazněna segmentovými nadokenními římsami a dekorativními festony, zatímco ve druhém patře se objevují menší příčně oválná okna. Interiér budovy je organizován kolem centrálního nádvoří, které je dnes zastřešeno skleněnou konstrukcí. Ochozy kolem atria jsou zaklenuty křížovými klenbami a na dvou stranách je vymezuje pilířová arkáda.
Lucie Valdhansová
