Modernistická vila v Lieberzeitově ulici z počátku dvacátých let 20. století upoutá expresivní siluetou. Její celkové pojetí je aluzí barokní palácové architektury, dům je v podstatě jakýmsi „modernistickým zámečkem“. Působivé vyznění tvarově výrazného průčelí je dáno neobvyklou kombinací tradičního trojdílného členění vycházejícího z palácového schématu, expresivních kubizujících hmot a jemného vegetabilního dekoru. Významnou roli hraje také hra se symetrií a asymetrií a vyvážený poměr vertikálních a horizontálních prvků. Horizontálně komponované trojosé průčelí má v centrální ose v úrovni prvního podlaží předsazenu mohutnou polygonální věžici završenou plechovou helmicí. Z ní je v patře přístupná terasa, která zdůrazňuje piano nobile. Terasa je nesena hranolovými pilíři a pilastry s římsovými hlavicemi a ohraničena masivním zděným parapetem, jehož poprseň zdobí obdélné kazety s reliéfním dekorem s motivy listů a hroznů vinné révy. V přízemí pod terasou vznikají v krajních osách dvě vpadlé lodžie: v levé je osazeno velké čtyřdílné okno a v pravé je situován obloukově završený vstup. V ose nad nimi jsou v patře trojdílná čtvercová okna a ve střeše pak modernistické obloukově završené vikýře. Podkrovní patro věžice otevřené sledem malých pravoúhlých okének mezi kanelovanými pilastry je ukončeno silně předsazenou profilovanou korunní římsou s výrazným pásem vegetabilního ornamentu. Průčelí věžice nese kruhový medailon se symboly stavitelství. Původní provedení fasády využívalo kombinace hrubě a jemně strukturovaných omítek.
Ve vile jsou zčásti dochovány původní interiéry, zejména schodišťová hala.
Pavla Cenková
