Rodinný dům Herminy Weiglové

Poslední z Wiesnerových vil na pisáreckém úbočí byla postavena roku 1934 pro Herminu Weiglovou. Její výrazně horizontální pojetí bylo do značné míry dáno srdeční vadou majitelky, která chtěla omezit použití schodišť v domě. Obytný prostor rodiny je tedy situován do jediného podlaží. Vila s výraznou červenou omítkou a bílými okenicemi má stejně jako další nedaleké Wiesnerovy vily Stiassného a Münzova půdorys se dvěma křídly do tvaru písmene L. Rozdělení provozních a obytných částí se zde ale neváže na křídla, ale odehrává se v jednotlivých patrech. V suterénním soklu částečně zapuštěném do terénu se nacházel byt domovníka a garáž, do severního nádvoří jsou orientovány přízemní prostory vstupní haly, obslužné místnosti a pokoj služky. Obývací prostor s podélnou terasou vede na slunečnou jižní stranu, ložnice se nacházejí v jihovýchodním traktu. Specifické umístění vily v horní části zahrady je dnes bohužel narušeno přístavbou krytého bazénu a garáže z 90. let 20. století. Stejně jako u jiných Wiesnerových objednavatelů ani zde nebylo majitelům dopřáno v domě bydlet dlouho. Vila byla Hermině Weiglové kvůli židovskému původu za okupace zabavena a stala se majetkem Velkoněmecké říše. V roce 1946 byl objekt znárodněn, v 50. letech jej koupili dva vlastníci, od jejich dědiců pak dnešní majitelé. PH