Slavíkova vila

Na počátku 30. let navrhl architekt Josef Kranz vilu pro ředitele brněnského Radiojournalu a rozhlasového reformátora Antonína Slavíka. Tento vysloužilý vojenský telegrafista, cestovatel, polyglot a historik umění vedl brněnskou pobočku v letech 1925–1942. Za jeho působení pracovala v rozhlase řada zajímavých osobností a programová náplň byla výrazně obohacena mimo jiné o vysílání pro menšiny nebo přenosy divadelních představení. Při návrhu Slavíkovy vily se musel Josef Kranz vyrovnat s ne příliš ideálním pozemkem na křížení ulic Tůmovy a Lužické, jejichž svažitý terén nakonec předurčil členitý charakter trojpodlažního domu. Dojem organického usazení stavby ve svahu podtrhuje řešení zahrady se skalkou a bujnou zelení, která se objevuje i na střeše arkýře v boční fasádě. Konstrukce domu je tvořena železobetonovým skeletem, jehož sloupy jsou viditelné v hlavním uličním průčelí. Zde se nacházejí i oddělené vchody do obytných prostor a suterénního bytu domovníka. Zvýšené přízemí s bytem majitele je vybaveno obývacím pokojem, kuchyní, dětským pokojem a ložnicí orientovanou do ulice. Nad ní je umístěna prostorná terasa, která patří k další plně vybavené bytové jednotce s pracovnou majitele v prvním patře. Josef Kranz použil u tohoto domu místo výplňového zdiva dřevovláknité heraklitové desky, jejichž výhodou byla nízká cena, možnost rychlé výstavby i v zimních měsících a dobré tepelně-izolační vlastnosti. Antonín Slavík se z bydlení ve své vile mohl těšit jen několik let. Za nacistické okupace se zapojil do odbojové činnosti organizace Obrana národa, tvořené zejména příslušníky bývalé československé armády, kterou gestapo odhalilo již v roce 1939. Slavík byl zatčen a vězněn na Špilberku a v Berlíně, kde byl také roku 1942 ve věznici Plötzensee popraven. Brněnská vila je stále ve vlastnictví rodiny Slavíkovy a až na přístavbu garáže v uličním průčelí je dochována v původním stavu. PH