V nižších partiích západního lužáneckého svahu v bezprostředním okolí parku Lužánky začala koncem 19. století a v prvních desetiletích věku následujícího vyrůstat souvislá zástavba honosných činžovních domů, situovaných podél nově vybudované městské třídy (dnešní třídy Kpt. Jaroše) a kolem bývalého Hutterova rybníka (v místech dnešního náměstí 28. října). Pozdně historizující reprezentační obytná zástavba vznikala zejména v ulicích Drobného (Sadová – Parkstrasse), Antonína Slavíka (Beischlagerova – Beischlagergasse a Na kopečku – Am Bergl) a Helfertově (U dětské nemocnice – Kinderspitalgasse). Pomyslným vrcholem výstavby této části města se stala ulice Schodová (Na schodech – Treppenweg či Treppengasse), vybudovaná mezi lety 1904–1906 stavitelem Františkem Aloisem Dvořákem.
František Alois Dvořák patřil mezi významné brněnské stavitele období pozdního historismu, který se po roce 1900 zabýval myšlenkou vystavět v širším centru města celou vlastní ulici. Po neúspěchu tohoto urbanistického záměru v prostoru Třídy kapitána Jaroše se Dvořákovi povedlo tuto ideu částečně realizovat v ulici Schodové. Dvořák vykoupil velkou zahradu s vilou Franze a Josefa Adamčíkových z roku 1863, která byla součástí nejstarší vilové kolonie nad Lužánkami, a postavil zde podle svých vlastních návrhů skupinu šesti jednotně koncipovaných reprezentativních nájemních domů v čistých formách italské renesance. Nově vybudovaná ulice Schodová byla situována v prudkém svahu, jehož spád byl překonán pomocí dlouhého širokého schodiště.
Skupina šesti třípatrových nájemních domů Schodová č. 1–6 byla komponována tak, že protilehlé páry měly shodná řešení. Přísně symetrická průčelí souboru uplatňovala pro Dvořákovu architekturu charakteristický motiv zvýšení a zvýraznění přízemních parterů. Dvě spodní podlaží byla tak vždy sdružena do zvýšené soklové zóny a zbývající horní dvě podlaží do bel-étage.
Z hlediska vývoje architektonického myšlení je zajímavé, že Dvořák na Schodové opustil klasická schémata monumentalizujícího dekorativního historismu ve prospěch modernějších řešení. V době vzniku ulice Schodové pozdní historismus koexistoval se secesí, ale bylo jasné, že jeho éra doznívá a vývoj moderní architektury se bude ubírat jiným směrem. Dvořák tedy na Schodové ve svém urbanistickém a architektonickém konceptu zvolil inspiraci uměřenými klasicizujícími formami pozdně renesančního Říma.
Střídmě klasicizující průčelí obou rohových domů, která vymezují ústí ulice, dekorují pouze kruhové portrétní medailony, horní dvě dvojice domů pak vizuálně akcentuje výrazný kontrast pásových bosáží vysoké soklové zóny a hladkých fasád bel-étage, která vytváří dojem plastičnosti a zajímavé hry světla a stínu. Vyvážené klasicizující neorenesanční architektury evokují svou střídmou elegancí uměřenou vznešenost a současně se pokoušejí o osvěžující aktuálnost. Celé pojetí souboru použitými stylovými formami vyjadřovalo atmosféru poklidné aristokratické enklávy a zhmotňovalo tak ambice i ideály bydlení movitých brněnských měšťanů nové doby hledajících své příbytky v nově vznikající luxusní obytné čtvrti. Schodová tak tvoří jakýsi stylový protipól řešení nedaleké ulice Antonína Slavíka, kde obdobný autorský jednotně koncipovaný soubor domů předvedl stavitel Franz Pawlu, který však naopak pro vyjádření podobných idejí využil maximální dekorativní účin neobarokních forem.
Monumentální kompozici souboru umocňuje ještě sloupová architektura vstupu do ulice spojující oba nárožní objekty. Tyto slavnostně působící propyleje s bohatou sochařskou výzdobou tvořily bránu nejen do nově vybudované ulice, ale také symbolicky do samotné čtvrti Černých Polí. Stavba má charakter klasického triumfálního oblouku; je trojdílná s širším středním a užšími bočními průchody. Sloupy a polosloupy jsou ukončené korintskými hlavicemi podpírajícími mohutné kladí navazující na kordonové římsy obou sousedících nárožních domů. Architektura je završena terasou s balustrádou, jež je ve střední části doplněna figurálním sousoším. Znak Moravy v kartuši po stranách provází dvojice sedících alegorických postav – mužská figura držící v levé ruce věnec a pravicí se opírající o iónskou sloupovou hlavici by mohla znázorňovat alegorii stavitelství, žena s rohem hojnosti pak zřejmě představuje symboliku hojnosti a plodnosti. Sochařskou výzdobu doplňují antikizující sochy na soklech nároží obou domů. Zatímco pro prostor v ulici Drobného, kde se nacházela hlavní promenáda podél městského parku, Dvořák zvolil měřítko a formy evokující imperiální charakter, za bránou vstupujeme do chráněného intimního prostoru specifického uzavřeného světa exkluzivní ulice s kulisami vysokých symetrických fasád. Vznikl tak umělecky mimořádný urbanistický celek – zcela neobvyklá úzká schodištní ulice stoupající od parku Lužánky vzhůru do svahu vytvořila jeden z charakteristických pohledových prvků města a současně originální vstupní bránu do Černých Polí.
Pavla Cenková