Bytový dům Venhudova

Socialistický realismus utvářel vzhled mnohých měst až téměř do konce padesátých let. V hutních průmyslových městech se projevil s větší ideologickou razancí, v Brně v odlehčenější formě v podobě historizujících celků s drobnými dekoračními prvky. Jeho úkolem bylo přiblížit srozumitelnou formou ideologii nového společenského systému, k čemuž ideálně posloužil historismus s prvky národních lidových tradic. Volně stojící dvoupatrový bytový dům v ulici Venhudova postavený podle projektu architekta Miroslava Dufka v letech 1956–1957 je jednou z typických ukázek socialistického realismu aplikovaného v brněnském prostředí. Objekt svým charakterem odkazuje na typ předválečných činžovních vilových domů, je zasazen do svažitého terénu a doplňuje blok bytových domů v ulicích Merhautova a Tišnovská. Průčelí domu je členěno pravidelným rytmem dvojitých oken zdobených profilovanými šambránami, která jsou v prvním a druhém podlaží doplněna navíc o obdélnou parapetní výplň. Nad hlavním vstupem vyniká obdélníkový sgrafitový domovní znak s mytologickým motivem stylizované tváře napůl Medúzy a napůl Slunce, jakožto symbolu ochránce trvalého a nekonečného života. V kontextu doby, ve které byl vytvořen, je ojedinělým úkazem. Pro zrychlení stavební činnosti, ale zároveň zachování idey socialistického realismu se v mnoha případech přistupovalo k používání prefabrikovaných dekoračních prvků, které se odlévaly přímo na stavbě. Jen výjimečně se uplatňovalo zdobení formou sgrafita, které bylo časově, resp. finančně mnohem náročnější. Běžněji se potom používaly keramické obklady nebo pískovcové reliéfy. Bytový dům v Černých Polích je jednou z posledních ukázek, kdy ještě politická ideologie zasahovala do výrazu staveb. S Chruščovovou kritikou stalinismu architekti od socialistického realismu začali upouštět a také pokrok techniky byl nezastavitelný, začala nová etapa výstavby, která se nesla již v čistě racionálním ekonomickém duchu a měla konečně vyřešit dlouhodobou bytovou krizi. LH