Experimentální domy na Křídlovické

V Křídlovické ulici na Starém Brně vznikla experimentální výstavba, která měla otestovat možnosti a způsoby další bytové výstavby v Československu. V tzv. experimentu A (č. o. 70–76) – pětipodlažním objektu – měla být ověřena efektivita tradiční zděné konstrukce, v experimentu B (č. o. 78, 80) – jedenáctipodlažním bodovém domě – pak metoda odlévání betonu na místě stavby, kterou architekt Zounek uplatnil už v případě prototypu ve Vinařské ulici. Vedle technologických otázek měly být opět zkoumány prostorové dispozice bytů reagující na reálnou i ideologicky konstruovanou změnu životního stylu obyvatel, které se výrazně lišily od běžně uplatňovaných řešení. Kompozici a funkci celku doplňuje občanská vybavenost v podobě dvoupodlažního objektu jeslí (č. o. 68). Pětipodlažní obytný dům o čtyřech sekcích s byty pro dvě až čtyři osoby využíval konstrukční systém příčných nosných zdí z tenkostěnných keramických tvárnic a stropních panelů s keramickými vložkami, čímž mělo být dosaženo výraznější variability dispozic a narušení čisté konstrukční zásady příčných nosných zdí. Použito zde bylo výhradně tradiční zdivo, místní materiály a lehká mechanizace, bez průmyslově vyráběných bytových jader. Řešení ovlivnila snaha o omezení ploch pro druhotné funkce, jako jsou úložné prostory nebo prostory pro hygienu, ve prospěch důsledného oddělování obývacích pokojů, ložnic a dětských pokojů. Ruční zdění tvárnic zvyšující realizační náročnost i náklady však rozhodlo o tom, že prototyp nenašel další uplatnění. Jedenáctipodlažní dům sestávající ze dvou sekcí s obvodovými stěnami ze zavěšených panelů z monolitického betonu měl pokusně ověřit uplatnění točitého schodiště umístěného spolu s jádrem a kuchyní uvnitř dispozice, podobě jako v prototypu ve Vinařské ulici. Vedle nadšeného přijetí souvisejícího s masivní propagací experimentů v Křídlovické ulici se však objevily i kritické hlasy. Oba prototypy byly představeny veřejnosti prostřednictvím výstav vzorově zařízených prototypových bytů. Jejich návštěvníci měli možnost zapisovat své postřehy do návštěvní knihy, v níž byly negativně hodnoceny zejména omezené skladovací a druhotné prostory bytů, dispoziční řešení s průchodem na WC přes koupelnu a nedostatečná zvuková izolace. Podobné výhrady exaktně shrnuje také publikace Libuše Mackové vydaná Výzkumným ústavem výstavby a architektury analyzující z funkčně technického hlediska všech patnáct projektů první experimentální akce. Propagační potenciál výstavby v Křídlovické dokumentuje i instruktážní Film o Experimentu B natočený zaměstnanci Pozemních staveb, který měl být „promítán našim pracujícím, a dokonce uveden v Sovětském svazu“. Film zachycuje výrobu konstrukce z litého betonu na místě stavby či účast ministra stavebnictví Oldřicha Berana na slavnostním uvedení objektu do provozu. Prototyp zařízeného bytu z experimentu A byl prezentován na brněnském výstavišti ve formě makety v měřítku jedna ku jedné. Právě bytové zařízení navržené architekty Mojmírem Požárem a Jaroslavem Šmídkem z Vývoje nábytkářského průmyslu v Brně tvořilo uživatelsky atraktivní součást obou experimentů. Byty byly vybaveny kombinací běžného sektorového nábytku řady U, Montisektoru a vývojového typu. Zařízení zahrnovalo konferenční stolky, sedací nábytek, skříňkové „obývací“ stěny, židle TON, vestavěné skříně a úložné prostory, které kromě několika druhů dřevěných dýh disponovaly i barevně atraktivním provedením pro dětské pokoje. Komplexní stylové vybavení dotvářela osvětlovací tělesa a podlahová krytina. Pozitivně byla přijímána i nápaditost a kvalita zařízení, jež vzbuzovalo zájem o samostatný nákup, který nebyl v běžné maloobchodní síti možný. Obdivného přijetí se dostalo také architektonickému řešení bodového domu rezonujícímu s tzv. bruselským stylem, který se rozšířil po úspěchu československého pavilonu na Světové výstavě Expo 58. MŽ