Nájemní dům na hlavní brněnské třídě realizoval v roce stavitel 1913 stavitel Adolf Bacher pro Giselu Feldmannovou. Novostavba situovaná přímo proti kostelu sv. Máří Magdalény nahradila starší domy zbořené v rámci brněnské asanace. Gisela Feldmannová (rodným jménem Hofmannová) se narodila 14. ledna 1881 ve Vyškově a 23. srpna 1903 se provdala za brněnského advokáta židovského původu Arthura Feldmanna. Její manžel patřil mezi významné sběratele umění. Jeho sbírka staré kresby obsahovala více než 700 děl německých, italských, nizozemských či francouzských umělců z období od 15. do 18. století, v menší míře i z 19. století. Arthur a Gisela Feldmanovi patřili k tehdejší brněnské elitě a ve městě vlastnili více nemovitostí. V roce 1910 si nechali postavit rodinnou vilu na Hroznové 13, do níž se pak se dvěma syny nastěhovali. Vilu navrhl stavitel Adolf Bacher, který obýval sousední, o rok dříve vystavěný dům č. 11. Plodná spolupráce Feldmannových a stavitele Bachera pokračovala v dalších letech, mimo jiné právě při realizaci nájemního domu v ulici Masarykově. Adolf Bacher byl rovněž stavitelem domů na Kobližné č. 11 a 19, v nichž sídlila Feldmannova advokátní kancelář.
Roku 1939 byla v důsledku tzv. norimberských zákonů Arthuru Feldmannovi většina majetku včetně jeho rozsáhlé sbírky zabavena; zemřel 16. března 1941 ve svém bytě v Brně na mrtvici. Gisela Feldmannová byla deportována 28. ledna 1942 z Brna do Terezína a odtud 23. října 1944 do Osvětimi, kde zahynula. Oba synové, Otto (* 22. 5. 1904) a Karl (* 17. 3. 1909), emigrovali před nacistickou hrozbou do Palestiny. Kresby ze sbírky Arthura Feldmanna se po válce ocitly ve sbírkách různých muzejních institucí, do roku 2003 největší část souboru (více než sto kreseb) spravovala Moravská galerie v Brně. Postupně byly navráceny zpět sběratelově rodině, podobně jako významné kresby Feldmannovy sbírky z Národní galerie v Praze. Čtyřpatrový řadový nájemní dům na Masarykově ulici ve stylu pozdní geometrické secese dobře ukazuje náročnou obytnou výstavbu po roce 1910. Liché osy pětiosého symetrického průčelí završují barokizující zvlněné štíty s oválnými okny a plastickými festony. Prostorovou hloubku fasádě dodává dvojice hranolových arkýřů ukončených průběžnou balkonovou terasou se secesním kovovým zábradlím. Úsporný, převážně vegetabilní pozdně secesní dekor je nejvíce soustředěn do parapetních ploch. Hlavice pilastrů rámujících krajní osy nesou nápadné zoomorfní motivy – reliéfně provedené orlice. Výrazný prvek architektury domu představuje zvýšený obchodní parter zahrnující spolu s přízemím rovněž první patro, pro Bachera typický. Bacherův autorský rukopis nesou rovněž kovové prvky ‒ tvarosloví zábradlí balkonové terasy i balkonu mezi arkýři v úrovni druhého patra vykazuje blízkou formální analogii se zábradlími rodinné vily Feldmannových v Hroznové ulici. Vedle působivě komponované fasády má dům rovněž hodnotný interiér s řadou autentických prvků. Bohatě dekorované kovové vchodové dveře ústí do štukem zdobeného vestibulu s původní dlažbou a mramorovými obklady dolní části stěn. Na schodišti je dochováno secesní kovové zábradlí a původní drobně členěná kovová okna s mramorovými parapety a vitrážemi s motivem stylizovaných květů a geometrických ornamentů. Podle zpráv v dobovém tisku z roku 1913 bylo v domě osm bytů a v obchodním parteru byly otevřeny dva obchody. Součástí moderního vybavení domu z doby vzniku byl rovněž osobní výtah (zdviž).
Pavla Cenková