Brněnská asanace na konci 19. století se stala obchodní příležitostí pro řadu stavebních podnikatelů, stavitel Antonín Müller si v jejím rámci zakoupil celý blok starších staveb na rohu dnešních ulic Česká a Solniční. Na jejich místě vybudoval komplex tří nájemních domů s hotelem, podle návrhu architekta Antonína Blažka. Architekt navrhl symetrický soubor secesních domů se zaoblenými nárožími, akcentovanými vystupujícím patrem nárožní věže s motivem lodžie otevřené řadou otvorů s převýšenou oplechovanou římsou, jejíž tvar kopíruje v prvním a druhém patře průběžné kované zábradlí balkónů s vegetabilními dekorem. Rostlinný ornament byl použit také na pilastrech zdobících obě nárožní věžice domů, jejíž vrcholy, podle Pavla Zatloukala, evokovaly triumfální motiv vladařské koruny.
Boční křídla byla hladce omítnuta, šambrány oken dotvářely vegetabilní či geometrické prvky a výrazně akcentováno bylo poslední podlaží jehož bohatý štukový květinový dekor propojoval okna v linii spodních parapetů, zatímco meziokenní výplně zdobily geometrické tvary a reliéfní vlnovka. Přízemí a první patro objektu byly opatřeny štukovou bosáží a v případě domu na rohu dnešní České a Solniční ulice (č.o. 11) měl obchodní parter také prosklené výkladce v kovaných rámech, jak dokládají dobové fotografie, publikované v rakouském časopisu Der Architekt. Dnešní podoba tohoto domu pochází z let 1920–1921, kdy byl přestavěn podle návrhu Jaroslava Stockara–Bernkopfa ve stylu art deco. Původně však s hotelem Slavia tvořily oba domy symetrickou téměř identickou dvojici zaoblených obou nároží, jejichž koncepce byla inspirována tvorbou Otto Wagnera ve Vídni, zejména jeho nájemním domem na Linke Wienzeile č. 38.
Prostřední nájemní dům v Solniční ulici 13 navazuje na sousední nárožní objekty, liší se však zvoleným dekorem štukových pilastrů zdobících horní patra i náročnější meziokenní výzdobou. Hlavní vstup dosud tvoří původní dveře, zhotovené dle Blažkova návrhu. Část interiérů domu upravil v roce 1904 architekt Dušan Samo Jurkovič pro výstavní prostory Klubu přátel umění. A sídlil zde i konzulát Království Srbů, Chorvatů a Slovinců aneb Království Jugoslávie s vlastní vinárnou.
Secesní objekt hotelu navázal na původní neorenesanční dům z roku 1893 na rohu ulic Solniční (U Solince) a Besední (dříve U Kasárny) s kavárnou Slavia. Tu od roku 1899 provozoval Karel Moravec st. (1853–1933), společně s hotelem o 43 pokojích. V roce 1905 hotel rozšířil o sousední Müllerovu novostavbu s restaurací, 52 hotelovými pokoji a dvěma apartmány pro rodinu majitele. Hotel samotný a zejména jeho kavárna se brzy staly centrem českého společenského života. Karel Moravec byl zapáleným vlastencem a snad jedním z mála českých majitelů hotelů v Brně, kde v roce 1900 bylo registrováno 37 kaváren, ale většinou měly německé provozovatele, jen dvě další byly české. Výjimečnému postavení nahrávala i sousední poloha českého Besedního domu. Slavia se tak stala místem sjezdů různých organizací (např. v roce 1907 Sjezd jednoty českých šachistů, 1912 založení Českého veslařského klubu Brno, Založení tenisového klubu Lawn-tennis Cercle a další). Hotel byl ve své době moderně vybaven ústředním topením, koupelnami na každém patře, vlastní chladírnou při restauraci, hotelové služby zahrnovaly dámský i pánský kadeřnický salón, prádelny, dílny a garáž.
Úspěšný hoteliér se stal předsedou Zemské jednoty hostinských a kavárníků na Moravě a byl členem správní rady Prvního brněnského akciového pivovaru a sladovny a také majitelem akcií řady dalších podniků.
V roce 1921 převzal vedení hotelu i podnikatelskou činnost po svém otci jeho prvorozený syn Karel Moravec ml.. Ten úspěšně navázal na otcovu práci, zmodernizoval prostory kavárny, která tak i v období první republiky byla místem setkání důležitých organizací a po večerech zázemím divadelní a hudební společnosti, kterou majitel rád hostil. Hotel se stal sídlem řady asociací, například Anglo-amerického klubu, Francouzské aliance, Italského kruhu, Lyžařského klubu, Rotary klubu, Národní jednoty či Nezávislé jednoty československých legionářů. Scházela se tu i tzv. Literární skupina, z níž se etablovala redakce časopisu Host. Mezi časté hosty patřily také významné osobnosti kulturního a poltického života Adolf Stránský, Jan Antonín, Baťa, Leoš Janáček, Jiří Mahen, Jan Kubelík a řada dalších.
V roce 1940 hotel obsadili nacisté a přejmenovali jej na Germania. Karel Moravec ml. byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen a později do Dachau, kde se ve zbídačeném stavu dočkal osvobození americkou armádou. Vrátil se do Brna, kde našel vyrabovaný hotel, který postupně podle návrhu stavitele Albína Hofírka znovu obnovil a otevřel. V roce 1948 byl hotel znárodněn, majitel jej musel opustit a živil se různými dělnickými profesemi. Hotel byl až do roku 1989 ve správě státního podniku Restaurace a jídelny. Hotel prošel výraznou modernizací v roce 1985, která hotel zadlužila a s tímto dluhem byl vrácen po revoluci potomkům původního majitele. V současné době probíhá rekonstrukce celého hotelového objektu.
Lucie Valdhansová