Na konci osmdesátých let se do popředí zájmu brněnských veletrhů dostává mimo jiné i šíření vědeckotechnických informací v souvislosti s předváděnými exponáty. V této době vzniká Dům techniky, jehož umístění napravo od hlavního vstupu do areálu určila již původní studie od Jiřího Gočára. Součástí zadání byl i požadavek na panoramatický výhled na areál z prostoru tramvajové zastávky pro příchozí návštěvníky. Projekt prošel od roku 1976 řadou úprav, které tato zadání respektovaly, přesto se v konečné variantě přistoupilo k zastavění volného prostoru mezi druhým a čtvrtým podlažím, takže původně zamýšlený průhled na pavilon A nebyl realizován. Kvůli stavbě bylo také nutné strhnout objekt pro obsluhu, který byl součástí vstupní budovy od Emila Králíka.
Budova svým třetím podlažím navazuje na přístupovou cestu od stanice elektrické dráhy, ze které se dá přes vstupní halu vejít do velkorysého prostoru předsálí a následně do jednotlivých konferenčních místností a sálů. Exteriér budovy příjemně rezonuje s technickým charakterem jejího účelu. Jedná se o čtyřpodlažní atriovou stavbu s předsazenou ocelovou konstrukcí a třívrstvým pláštěm složeným ze sklobetonových tvárnic v ocelových rámech, dále odvětrané vzduchové vrstvy a zdiva z lehčeného betonu o tloušťce 3 cm. I přesto, že budova byla vystavěna zejména pro veletržní účely, probíhala v ní také různá odborná a populárně vědecká školení.
V současné době je budova využívána jako Kongresové centrum, slouží stále výstavním a veletržním účelům a pořádají se zde i kulturní a společenské akce. Její přízemní část je využívána jako služební vchod do areálu výstaviště.
BB