Po vzniku Československa se stavební aktivita v německé Úřednické (dnes Masarykově) čtvrti v Brně rozšířila i na pisárecké svahy a dnešní území Stránic a navázala tak na budování české úřednické čtvrti v Žabovřeskách. V takto rozsáhlém nově zastavěném území se představitelé starobrněnského kláštera rozhodli vybudovat kostel s farou, který by pokryl potřeby stále se rozrůstajícího počtu farníků Masarykovy čtvrti. Z množství církevních pozemků byla vybrána parcela na dnešním náměstí Míru (dříve Babákovo nám.) a v roce 1930 byl u příležitosti 1 500. výročí úmrtí významného církevního učitele položen základní kámen „jubilejního“ kostela sv. Augustina.
K vytvoření návrhu kostela a farní budovy byl vyzván profesor Vladimír Fischer – významná pedagogická osobnost České vysoké školy technické v Brně. Projekt vznikl v letech 1929–1930, k dokončení stavby a vysvěcení kostela však došlo až v roce 1935. Fischerův návrh demonstruje formální prostředky funkcionalismu, což se projevuje v hladkých stěnách oproštěných geometrických těles, která tvoří hmotu kostela. Dispoziční řešení a kompozice jednotlivých architektonických prvků však odpovídá tradičnímu pojetí katolického kostela, které vychází ze starokřesťanských modelů. V tomto případě jde o trojlodní baziliku s převýšenou hlavní lodí s okny, která osvětlují prostor. Hlavní loď orientovaná na severovýchod je ukončena apsidou a její plochý kazetový strop odkazuje k chrámům italské renesance, stejně jako oblouk oddělující apsidu a perspektivně se sbíhající přímky žulové dlažby. Klasicizujícím prvkem je i sloupový portikus hlavního průčelí, k italským vzorům má blízko volně přidružená štíhlá věž zvonice.
Tyto historické konotace neunikly mladší generaci brněnských architektů, kteří stavbu odmítali považovat za dílo progresivně funkcionalistické. Jeho jedinečnost však tkví spíše v promyšleném urbanistickém řešení, díky kterému je elegantní hmota kostela viditelná z nečekaných průhledů v přilehlých ulicích i v dálkových pohledech na svahy Kraví hory.
PH
