Architektonicky hodnotná reprezentativní budova Cyrilometodějské záložny postavená mezi lety 1913–1915 dle návrhu významného českého architekta Vladimíra Fischera představuje v rámci české národní stavební kultury ve městě Brně stavbu vysoké důležitosti. Společnost Cyrilometodějské záložny vznikla roku 1882 a byla první výraznou organizací zaměřující se na práci s finančním jměním brněnských obyvatel české národnosti. Jelikož do té doby byl kapitál značně soustředěn mezi německé obyvatelstvo, čímž se do určité nevýhody dostávali především čeští živnostníci, její založení lze vnímat jako historický krok k ekonomické a průmyslové národní obrodě. Společnost od roku 1887 sídlila na Zelném trhu č. 4. Se ziskem nových klientů i kapitálu se logicky zvětšovaly také její požadavky na vybudování patřičného sídla, a tak bylo na počátku 20. století rozhodnuto o výstavbě nové monumentální reprezentativní budovy.
Projektem Cyrilometodějské záložny, která byla situována do bloku mezi Ferdinandovou třídou (dnešní Masarykovou třídou) a Zelným trhem, jehož dolní frontu utvořilo její reprezentativní průčelí, byl roku 1913 pověřen architekt Vladimír Fischer. Už v červnu 1914 byla zahájena demolice starších domů zabírajících zhruba tři čtvrtiny stavební plochy. Přestože krátce nato vypukla první světová válka, vedení záložny se rozhodlo se stavbou pokračovat – prováděli ji stavitelé Leopold Čupr a Ludvík Němeček. Přes veškeré problémy s dodávkami stavebního materiálu a absencí pracovních sil byla záložna dokončena již koncem roku 1915. Její otevření představovalo pro české obrozenecky smýšlející obyvatelstvo německého města mimořádnou událost, neslo se v duchu velkolepé vlastenecky vyznívající oslavy, během níž byla poněkud netradičně sloužena také mše, při jejíž příležitosti byla celá budova vysvěcena.
Sídlo záložny, která otevřeně přebírala úděl národní instituce, dostalo podobu reprezentativní úřední budovy palácového charakteru, která svým důsledně symetrickým pojetím odehrávajícím se v klasicizujícím duchu představuje úctyhodný pandán palácových staveb v horní partii náměstí. Ústřední část hlavního průčelí se zaobleným nárožím je parafrází klasické triumfální architektury, ve které dvojice štíhlých pravoúhlých rizalitů svírá segment o pěti okenních osách od sebe oddělených kanelovanými kolosálními polosloupy. Tuto část průčelí také zdůrazňují klasické prvky piana nobile projevujícího se balkony ve druhém patře nad mezaninem, mohutné korunní římsy nesoucí čtveřici soklů opatřených figurálními plastikami a trojúhelníkového štítu nepřímo citujícího antický tympanon. Dobově módním je oproti tomu motiv vížky usazené na vrcholu valbové střechy. Tympanon na hlavním průčelí je zdoben souborem čtyř figurálních plastik z let 1913–1915, jejichž autorem byl sochař Václav Hynek Mach, jeho antikizující pojetí soch konvenovalo s Fischerovým architektonickým návrhem. „Na bohaté uměleckořemeslné výzdobě se podíleli prostějovská firma Vulkania vedená Emilem Králíkem a B. Částek z Nového Města na Moravě, kovové prvky dodal také Franta Anýž (1876–1934) z Prahy.“
Reprezentativní charakter stavby se projevuje i v jejím interiéru, kterému dominuje prostorově velkorysá patrová dvorana s proskleným zastropením. Zdobí ji sousoší Otomara Rábla představující patrony záložny Cyrila a Metoděje a alegorie dvanácti měsíců.
V poválečných letech byla záložna až do konce šedesátých let ve správě brněnské Státní spořitelny. Mezi lety 1969–1997 budovu využívala Masarykova univerzita, po adaptaci prováděné Stavebním podnikem města Brna dle návrhu projekční kanceláře Student-servis z roku 1970 se stala nejprve sídlem Právnické fakulty (do 1990) a později Ekonomicko-správní fakulty (1991–1997). Roku 1998 objekt zakoupil soukromý investor, který jej dle návrhu architekta Ondřeje Kukrala mezi lety 2008–2012 adaptoval na pětihvězdičkový hotel o kapacitě pětasedmdesáti pokojů se samostatnými komerčními prostory v přízemí, které slouží jako kavárna a restaurace. Adaptace vyvolala poměrně silnou kontroverzi, jelikož k ní došlo i přes protesty památkářů a součástí jejího plánu bylo také vybudování podzemní garáže dle návrhu studia Archdesign s kapacitou 80 parkovacích míst primárně určených pro hotelové hosty. Garáž by znamenala zničení středověkého podzemí Zelného trhu, její realizaci nakonec zabránil silný odpor řady odborníků a veřejnosti.
Šárka Bahounková
