Hotel International

D116
V souvislosti s rozmachem veletržního života mezinárodního rozsahu vyvstal v Brně již zmíněný problém nedostatku ubytovacích kapacit pro návštěvníky, který bylo třeba koncem padesátých let neodkladně vyřešit. Prvním a nejvýraznějším počinem v této oblasti se stala realizace hotelu International z roku 1962, který se vyznačuje podobným výrazivem jako správní budova mezinárodních veletrhů. Stavba byla lokalizována na exponovaném místě na hranici historického jádra města. Její koncept vycházel ze záměru vytvořit novou dominantu, která by však zároveň korespondovala s rostlou okolní zástavbou. Pro výstavbu nového hotelu byla zvolena parcela o výměře přibližně dvou hektarů mezi ulicemi Husovou a Veselou, ze dvou stran vymezená významnými neorenesančními památkami – Pražákovým palácem a Uměleckoprůmyslovým muzeem. 
Původně se v dané lokalitě nacházel objekt kasáren a městské hradby, které byly v druhé polovině devatenáctého století zrušeny. Po ničivém bombardování z roku 1944 vznikla největší válečná stavební proluka, na jejímž místě bylo následně plánováno rozšíření Nové radnice, popřípadě realizace nové budovy městské samosprávy. Objekt hotelu zabírá rozsáhlý prostor v centru města: kromě ubytovací části zahrnuje několik restaurací a barů, venkovní a podzemní parkoviště, odpočinkové terasy, soustavu venkovních schodišť propojujících ulici Husovu a Veselou a rovněž malý parčík. V původním projektu Arnošta Krejzy a Miloslava Kramoliše byla navržena také nerealizovaná budova mezinárodního studentského internátu v prostoru rozkládajícím se pod Pražákovým palácem za zadním traktem hotelu Slavia, která měla být s objektem hotelu International propojena lávkou přemosťující ulici Skrytou. Atraktivní umístění hotelového objektu velkého měřítka pod svahem Špilberku a v úzké návaznosti na městské centrum vyvolalo otázky týkající se vztahu k okolní historické zástavbě: aby byl ponechán prostor původním dominantám obou neorenesančních paláců, bylo hlavní horizontálně pojaté těleso hotelu odsazeno od terénu, čímž vznikla volná plocha sloužící jako parkoviště
Jedenáctipodlažní část hlavní budovy je založena na masivní železobetonové desce, nad níž je vztyčen skelet z téhož materiálu. Hlavní vstup z Husovy ulice akcentovaný výraznou markýzou spočívající na dobově oblíbených pilířích ve tvaru V, která kryje výrazně předsunuté závětří, ústí až do třetího podlaží, kde se nachází recepční hala, bar, společenský sál, salónky a několik VIP pokojů včetně vládního apartmá, které jsou zvenčí patrné jako pás lodžií se zužujícími se sloupky.Nejen tento organicky tvarovaný prvek ale i pojetí fasády však dobová kritika (narozdíl od současného hodnocení) reflektovala s jistou nelibostí, jak dokládá text v časopise Architektura ČSSR: „Při pohledu na průčelí nemůžeme se zbavit pocitu, jakoby byla výsledkem práce několika architektů, ne ve smyslu kolektivní práce s jednotným názorem, ale jako by některé úseky byly zpracovány samostatně s individuálním názorem a ty pak seskupeny v jeden celek. [...] Pas lodžií se zbytečnou reminiscencí na presidentský palác v Brasílii je určitě jiného druhu než rastr průčelí, a ten zas jiného rodu než jeho sousední omítnuté pasy s balkóny nebo jižní průčelí s ornamentálně dekorativním střídáním zábradlí a podpor. Všechny tyto skutečnosti ubírají budově na monumentalitě a hlavně na čistotě architektonického výrazu. Tomu také napomáhá velký počet a kombinace použitých materiálů.
 Do rastru fasády se propisuje vnitřní uspořádání buněk s pokoji hostů umístěnými v sedmi nadzemních podlažích. Jednotlivá pole průčelí, která jsou definována sítí vertikálních a horizontálních linií konstrukce s ocelovými rámy oken a s hliníkovými zasklívacími lištami, jsou vyplněna deskami z barevného skla s hliníkovou kostrou, a vyvolávají tak dojem, že stěny sestávají pouze z lehkých skleněných desek. Za nimi se však skrývá ještě zdivo z cihelných tvárnic. Recepční hala je propojena chodbou a schodištěm do nižších podlaží s druhým vstupem do objektu obráceným do ulice Veselé, po jehož stranách je situován noční bar a restaurace s letní terasou, jejichž objemy – stejně jako prostory společenských místností nad nimi – vybočují z hlavní hmoty budovy a tvoří samostatné nižší křídlo. Ve spodních podlažích se nacházejí provozní prostory, v úrovni Skryté a Besední ulice pak vjezd pro zásobování a podzemní garáže. 
Souběžně s výstavbou hotelu byla realizována také umělecká díla provedená významnými umělci, kteří byli vybraní na základě soutěže vypsané v roce 1960. Mnozí z nich, jako například Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová nebo Miloslav Klinger, se přímo podíleli na přípravě Světové výstavy EXPO 58. Výtvarné dotvoření interiérů se týkalo zejména výzdoby a vybavení společenských prostor – od výmalby a dekorace stěn a stropů přes materiálové řešení podlah až k instalaci osvětlení. Při jeho realizaci se uplatnily dobově příznačná média a techniky jako keramický obklad, mozaika, sgrafito, sklo, různé druhy kamene, kov či umělé hmoty. Interiéry hotelu tak představují jeden z mála takřka intaktně dochovaných příkladů gesamtkunstwerku bruselského stylu. Mezi nejvýraznější objekty patří dekorativní mříž Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové ve vstupní hale, která odcloňuje schodiště do suterénu a jež se stala takřka ikonickým motivem prostoru, v němž je osazena. Do kovové konstrukce monumentální mříže jsou vloženy masivní reliéfní bloky z taveného skla, které vytvořila Jaroslava Brychtová z hliněných modelů na základě skic Stanislava Libenského. Křišťálové bloky jsou vytvořeny technologií, kterou autorská dvojice vyvinula díky svému experimentálnímu přístupu k práci se sklem. Tematicky objekt vychází z pověsti o brněnském drakovi a kolu. Dalším významným sklářským dílem je dekorativní stěna Miloslava Klingera osazená v prostoru restaurace v přízemí s typicky bruselskými figurami vodního ptactva, vloženými do stylizovaného rákosí. Na stěně proti společenskému sálu se nachází rozměrný reliéf Kuropění od Bohdana Laciny a Miloše Axmana z tepaného plechu s bronzovou patinou.  
Integrální součástí výtvarné koncepce hotelu jsou také díla umístěná v exteriéru. Dominantou spodní části schodiště propojujícího terasu hotelu s ulicí Veselou je monumentální figurální kompozice Pohostinství od Sylvy Lacinové. Na severní fasádě je osazen rozměrný reliéf Slunce (Život a mír) provedený z litého betonu vykládaného říčními oblázky od Sylvy Lacinové a Jana Rajlicha st. Pásová kompozice nese typické znaky bruselského stylu – jak v rovině materiálové, tak v rovině tvarové. Motiv slunečních paprsků a ptáků, kteří se k nim slétají, je stylizován do dramatické sestavy trojúhelníků. 

Vzhledem k tomu, že hotel International ve své době představoval jednu z největších realizací v rámci celé republiky, byl hojně diskutován na stránkách odborného tisku i společenských magazínů. Předmětem kritiky se stala především nesourodost výrazových prostředků uplatněných v exteriéru i v interiérech stavby, jimž byla vytýkána naddimenzovanost výzdoby, její přílišná bohatost i přemrštěné kombinace materiálů. Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný se pozastavují nad nekoncepčností výtvarného řešení. Autoři při svých výtkách vycházejí z principu komplexnosti, na němž byla založena jejich práce na přípravě českoslovanského pavilonu pro Brusel.