Vlastní vila Aloise Kuby

C290

Stavební činnost bratrů Kubových velkou měrou přispěla k rozvoji meziválečného Brna. Díky podnikatelským aktivitám Aloise a projekční činnosti Viléma bylo postaveno několik set rodinných a nájemních domů vyznačujících se propracovaným architektonickým i ekonomickým konceptem. Vlastní vila Aloise Kuby je v kontextu Vilémovy tvorby něčím zcela výjimečným. Nejen díky velkorysému pojetí a objemu vynaložených prostředků, ale také z hlediska architektonických kvalit týkajících se hlavně začlenění stavby do terénu zahrady a řady originálních detailů.
Dvoupatrová vila stojí na svažitém pozemku, který původně tvořila rozlehlá zahrada. Hlavní vchod je pod úrovní terénu a vedou k němu široká schodiště. Výrazná křivka dalšího schodiště se klene nad tímto vstupním nádvořím a spojuje dům s terasou na střeše garáží. V přízemí domu se nacházel byt správce a pokoje služek. Schodiště ve vstupní hale vede do haly v patře, kterou prosvětluje oblá prosklená stěna zimní zahrady. Zde se nachází obývací pokoj a kuchyň. Ložnice, šatna a lázeň jsou umístěny v posledním podlaží s další krytou terasou. Rozsáhlý suterén skrýval technické zázemí včetně rozvodny ústředního topení a protiletecký úkryt. Vedle technické vybavenosti domu překvapí i některé dynamické architektonické prvky, jako je stropní zářez portálu schodiště v přízemí nebo výrazně přetažená korunní římsa. Interiér domu byl vybaven nábytkem vyrobeným brněnskými UP závody podle návrhu bratrů Kubových.
Stavitel Alois Kuba byl po krátkém zatčení gestapem v roce 1943 nucen vilu prodat brněnské Němce Edith Piesch a během jednoho měsíce se vystěhovat do svého bytu na Kotlářské ulici. (Krátce na to si pořídil jiný dům v ulici Barvičově od architekta Mojmíra Kyselky.) Po válce byla vila zkonfiskována a sloužila lékařským účelům. Od roku 1957 v ní byly zřízeny jesle, které o dvacet let později vystřídalo sídlo Státní bezpečnosti. Po revoluci přešel dům do správy města Brna. Značně zchátralá vila byla v nedávné době navíc zcela znehodnocena stavbou rychlostní komunikace v její bezprostřední blízkosti. Teprve v roce 2009 se na popud odborné veřejnosti stala kulturní památkou. V současnosti se zde nachází Dům dětí a mládeže.

PH