Stavební činnost firmy Aloise Kuby a Václava Dvořáka se v 30. letech týkala hlavně nájemních domů. Při jejich navrhování byla firmou Kuba a Dvořák dodržována řada ekonomických pravidel: Dům měl úzkou fasádu (kvůli co nejmenší velikosti využitého pozemku) a obsahoval různě velké byty. Velká poptávka byla po malých bytech, ekonomicky výhodnější ale byla stavba bytů o více pokojích, kde se vyrovnal poměr mezi stavebně levnou částí (pokoje) a finančně náročnější (kuchyně a sociální zařízení). Stavební firma postavila dům za velmi krátkou dobu (někdy i za pouhé tři měsíce) na vlastní náklady a teprve potom sháněla kupce. Ten získal k dispozici tzv. nabídkový list, kde byly uvedeny stavební náklady a vypočítán roční zisk z nájmu. Součástí byly i seznamy nájemníků s uvedením jejich zaměstnání, jako záruka včasného placení nájmu. Při nabízení domů potenciálním investorům hrály velkou roli estetické kvality stavby. Bylo dbáno na reprezentativní vybavení vstupních prostor zrcadly a opaxitovým obkladem a také na kvalitní provedení detailů zárubní, oken a dveří. Opaxit či šamotové obkladačky se často objevovaly i na fasádě, což znamenalo její jednodušší budoucí údržbu. Typickými prvky, podle kterých lze stavby firmy Kuba a Dvořák i dnes spolehlivě rozpoznat, jsou výrazně přečnívající kazetové korunní římsy, polygonální či pravoúhlé průběžné arkýře, opaxitové, šamotové či režné obklady fasád a pásová okna.
PH
