Východ 1918–1945
Převážně průmyslová oblast východně od městského centra se vyvíjela postupně na základech středověkých předměstských osad. Dnešní ulice Cejl a Radlas, stejně jako nynější katastrální území Zábrdovic a Husovic, byly původně samostatné vesnice, které se rozkládaly v okolí historických cest a vodních toků. Řeky Ponávka a Svitava, stejně jako ve středověku vybudovaný Svitavský náhon, protékaly nedaleko opevněného města Brna severojižním směrem a poskytovaly blízkým obcím vhodné podmínky pro rozvoj zemědělství a od druhé poloviny 18. století také pro průmyslovou výrobu.
První brněnské manufaktury a továrny navázaly na místní tradici soukenického řemesla a rozvinuly zde převážně textilní výrobu a s ní související provozy. V Zábrdovicích a Cejlu byly založeny továrny na výrobu sukna, na Radlase a v Husovicích vznikly tzv. valchy, které látky zpracovávaly a čistily. Podniky se velice rychle rozšiřovaly a zanedlouho spustily provoz další společnosti. V Zábrdovicích se vyráběly jemné látky a zpracovávala příze, v Husovicích pracovaly zpočátku menší podniky lihovaru a barvírny, na Cejlu měla sídlo tabáková společnost a na Radlase byla v průběhu 19. století postavena městská plynárna a posléze také elektrárna.
Průmyslová výroba s sebou přinášela rostoucí počet obyvatel. Zástavbu předměstských obcí tvořila převážně přízemní dělnická obydlí nebo vícepatrové pavlačové nájemní domy. Roku 1850 se Cejl, Radlas i Zábrdovice staly součástí města Brna a tamní stavební činnost, dosud soustředěná převážně kolem hlavních cest, se začala rozšiřovat i do vznikající příčné uliční sítě. Místní urbanistický rozvoj ovšem výrazně omezovaly dva nově vybudované železniční koridory. V polovině 19. století trať z Brna do České Třebové odřízla jižní část Radlasu a brněnsko-tišnovská železnice, zprovozněná o několik let později, sevřela Husovice mezi trať a Svitavské nábřeží. Zábrdovice protnuly dokonce obě železniční dráhy, takže byly rozděleny do několika samostatně se rozvíjejících urbanistických celků.
Krátce po vzniku Československé republiky roku 1918 byly k tzv. Velkému Brnu připojeny i Husovice. Jejich zástavba se rozvíjela zejména jižním směrem (podél dnešních ulic Vranovské a Jana Svobody), aby alespoň částečně překonala bariéru železničního náspu a splynula s městskou strukturou Brna. Také v meziválečném období pokračoval ve východní části města rozvoj průmyslu. Stávající tovární objekty se dále rozšiřovaly a modernizovaly, ale vznikaly i nové. Na levém břehu řeky Svitavy, v blízkosti bývalého zábrdovického kláštera, byl ve 20. letech vybudován areál brněnské Zbrojovky, která svou výrobu zaměřila kromě zbraní i na automobily, telefonní přístroje, psací stroje a další produkty. Na počátku 30. let byl jižně od Cejlu (na dnešní ulici Špitálka) vybudován rozsáhlý komplex brněnské teplárny, která se ve spolupráci se Západomoravskou elektrárnou stala v Československu unikátním provozem kombinujícím výrobu tepelné a elektrické energie.
Pracovní příležitosti v průmyslových lokalitách Brna nadále zvyšovaly počet jeho obyvatel. V prvních poválečných letech však město nedisponovalo dostatkem vhodných bytů. Zmírnit důsledky rostoucí bytové krize pomáhaly úpravy stavebního zákona provedené v průběhu 20. a 30. let. Díky nim mohli soukromí stavitelé a stavební družstva získat státní dotace nebo daňové úlevy na výstavbu bytových domů, což výrazně přispělo k rozvoji stavební činnosti i na východě Brna. Poblíž centra města, mezi již existující zástavbou, rostly především jednotlivé nájemní domy, kde byla obytná funkce kombinována s obchodním nebo administrativním provozem (např. v ulici Cejl a jejím okolí). Dosud nezastavěná území naopak poskytla prostor pro celé soubory bytových domů, které se stavěly v nově vytyčených parcelách v Husovicích podél Svitavského nábřeží a v Zábrdovicích mezi ulicemi Vranovskou a Jana Svobody. Ve 30. letech, zejména v důsledku světové hospodářské krize, tyto lokality doplnila sociální výstavba malobytových kolonií.
Nové obytné čtvrtě Husovic i Zábrdovic doplnilo i několik občanských staveb, které při rostoucí populaci Brna patřily k hlavním architektonickým úkolům meziválečného období. Jižně od bývalého zábrdovického kláštera, v Kuldově ulici, byla postavena obecná škola s veřejnou knihovnou. V jeho těsném sousedství, na místě starší městské plovárny, vznikl areál veřejných městských lázní, který pro mnohé obyvatele východní části Brna představoval alternativu k nedostatečnému hygienickému zařízení starších bytů a domů.
Přestože Zábrdovice byly s centrem města spojeny elektrickou tramvajovou dopravou již od roku 1900, ve 20. letech došlo k výraznému nárůstu tramvajových linek, které směřovaly do nově připojených částí města, mimo jiné i do východně položených Obřan a Židenic. Na Svitavském nábřeží v Husovicích proto byla vybudována nová tramvajová vozovna, která krátce po skončení druhé světové války rozšířila svůj účel i na garážová stání prvních brněnských trolejbusů.
Poválečnou urbanistickou podobu východu Brna ovlivnilo zrušení brněnsko-tišnovské železniční trati v 60. letech. Zastavěné oblasti Husovic i Zábrdovic se tak mohly propojit s okolními částmi města, zejména se sousedními Černými Poli. Novou zástavbou se rozšiřovaly převážně severním a východním směrem, zatímco průmyslové oblasti v blízkosti centra a okolí Svitavského náhonu zůstaly téměř beze změny. Na mnoha místech se tak dodnes zachovala původní urbanistická struktura s jedinečnou atmosférou historických industriálních předměstí Brna.
ŠS
Název
Východ 1918–1945
Délka
4,2 km
Počet objektů
17
Začátek stezky
Stará 104
První objekt
Nájemní dům s obchody
C331
MHD
Körnerova (TRAM 2, 4, 7)
Náměstí 28. října (TRAM 3, 5, 9)
GPS
Navigovat v Google Maps
Stáhnout jako GPX soubor
Stáhnout jako KML soubor
