Miloslav Kramoliš

Miloslav Kramoliš po sobě zanechal poměrně rozsáhlé dílo jako architekt, urbanista a pedagog. Vystudoval Vyšší průmyslovou školu a po absolutoriu pokračoval ve studiích na brněnské technice na Fakultě architektury. Již během studií, mezi lety 1949–1953, započal svoji profesní dráhu v ateliéru Jiřího Krohy, kde navrhoval stavby v duchu socialistického realismu. V roce 1955 získal místo ve Stavoprojektu, ve kterém se o rok později etabloval jako vedoucí jednoho z ateliérů. Zde vytvořil svoje nejznámější dílo hotel International (po návrzích Bohuslava Fuchse, Viléma Kuby), a vymanil se tak zcela z vlivu již odeznívající politicky zprofanované sorely. Moderní architektonický výraz budova získala díky Kramolišově inspiraci ve funkcionalismu, nastupujícímu bruselskému stylu a niemeyrovskému architektonickému detailu (spolu s Arnoštem Krejzou, Zdenkou Kopeckou, Miroslavem Brabcem a Vladimírem Kovaříkem). Za ni, jakožto nejzdařilejší stavbu moravské metropole té doby, Kramoliš obdržel státní vyznamenání za autorský přínos při složitém urbanistickém záměru a tyto tvůrčí úspěchy mu napomohly dále získat práci na projektech domů v Adamově a přestavby brněnského Úvozu (se Zdenou Kopeckou). 

 

Díky svému neutrálnímu postoji k událostem roku 1968 se Kramoliš vyhnul politickým perzekucím a nastoupil do vedoucí funkce předsedy Krajského výboru Federálního svazu architektů v roce 1972. Další kariérní vzestup mu umožnil podpis Anticharty v roce 1977 s kolegou Zdeňkem Denkem. Svůj talent měl nadále možnost plně rozvinout jako hlavní projektant odboru územního plánování a architektury a po Zdeňku Denkovi se tak stal v roce 1978 hlavním architektem nově vzniklého Brnoprojektu s týmem Zdeněk Denk, Zdeněk Kubíček, Jiří Hlavsa, Vladimír Ambroz a Jiří Gřegorčík. Kramoliš také udržoval kontakty s vedoucím projektantem Ostravy Milošem Bartoněm a konzultoval s ním smělé plány pro město. Z jejich spolupráce vzešly návrhy budov Krajského a Městského výboru KSČ v Ostravě a zdejšího Ústředního autobusového nádraží. Se svojí třetí ženou Zdenou Kramolišovou vytvořil také zdařilý projekt Kongresové víceúčelové haly pro Brno (1987) u Pražákova paláce, která je odrazem tvůrčího vrcholu nově nastupující architektonické dvojice. Bohužel politické spory v rámci města Brna a odlišná představa o podobě kongresové haly architekta Karla Menšíka, vedoucího odboru ÚPA  Národního výboru města Brna, vedly k neúspěchu realizace, nadto ji znemožnila také Kramolišova smrt v roce 1988. 

 

Kromě výše zmíněných staveb a projektů realizoval například přístavbu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita J. E. Purkyně), sportovní areál na Kraví hoře a sídliště Komín v Brně. Za návrh památníku osvobození Československa Sovětskou armádou v areálu Letenské pláně v Praze (s Jiřím Mikšíkem a Františkem Kopřivíkem) získal ocenění, stejně tak za další projekty, například za výškové kancelářské budovy na náměstí Manželů Curieových v Brně (realizován návrh Romana Zajíce). Účastnil se i soutěží na operu v Bagdádu, na mezinárodní hotel v Praze, radnici v Amsterodamu či na urbanistický návrh pro Ostravu-Jih. V roce 1984 Miloslav Kramoliš získal Cenu města Brna. Zemřel na následky nemoci 25. prosince 1988.