Z nedostatku ubytovacích míst ve „veletržním městě“ bylo v Brně od konce padesátých let minulého století vybudováno několik hotelových staveb. V lesích nad Pisárkami měla jako součást rekreačně-sportovního areálu tzv. fit stezky vzniknout „jednohvězdičková“ ubytovna, přimknutá k výletní restauraci Myslivna od architekta Bohumila Turečka z let 1938–1939. Postupně se měnící požadavky na funkční využití stavby i její technické řešení – mimo jiné shora diktovaná technologie stavby – měly za následek nejen zásahy do původní koncepce projektu, ale i neustálé odsouvání termínů. Zahájení stavebních prací plánované na rok 1975 bylo uskutečněno až o pět let později, stejně tak se neustále odkládalo i dokončení stavby. Nakonec zde byl v listopadu roku 1987 místo ubytovny zahájen provoz tříhvězdičkového hotelu s kapacitou 120 pokojů se vstupní recepcí, barem, konferenčním sálem s tlumočnickými kabinami a dalším vybavením. Následující dva roky ještě probíhala přestavba a navýšení kapacity „staré“ výletní restaurace.
Zatímco v původním projektu byla novostavba koncipována jako rovnocenný protějšek Turečkově restauraci – v reakci na vrstevnici měly být obě budovy k sobě vzájemně natočené a propojené pouze nízkým krčkem, v konečné verzi projektu hotelová stavba celému komplexu dominuje. Třípodlažní lůžkovou část přimknul Jan Dvořák k restauraci přes nižší vstupní objekt recepce a kongresového sálu. Původní stavbě tím sice ponechal odstup od mírně převýšené hmoty novostavby a při příchodu po lesní stezce je výletní restaurace tím prvním, k čemu návštěvník dorazí, ovšem směrem od příjezdové cesty k recepci hotelu zůstává úplně skryta. Obě průčelí Dvořákovy „přístavby“ jsou významově rovnocenná. Vstupní průčelí je akcentováno převýšenou hmotou schodiště a výrazně předsunutým prostorem hotelové lobby s recepcí. Východní fasádě – pohledově exponované právě při příchodu z lesoparku – dominuje až sochařsky pojatý a taktéž předsazený a převýšený nárožní vstup. Do třetice by se dalo za prostorový akcent označit i nouzové schodiště v jižní straně ubytovací části, to ovšem vzniklo dodatečně kvůli změně požárních předpisů v průběhu realizace stavby.
Vnější plášť je řešen pro Dvořáka charakteristickým keramickým obkladem v kombinaci s bronzově tónovaným eloxovaným hliníkem, jehož barevnost i zvolená struktura komunikuje velmi dobře s dřevěným obložením staré Myslivny. Fasádu tak rozehrávají střídající se svislé a vodorovné linie v přírodních barevných tónech. Příjezdové průčelí hotelu „dekorují“ mělké reliéfní prvky, se kterými na opačné straně domu kontrastuje výrazně plastický rytmus prosklených balkonů, prořezaný ostrými liniemi kovových „slunolamů“ v různých délkách. Esteticky pojatá fasáda, na které se v tónovaném skle s efektem elektrofloat zrcadlí blízké větve stromů, patří k nejcharismatičtějším momentům této stavby. Její silný výtvarný účinek na protější straně vyvažovalo uplatnění uměleckých děl – dřevěného totemu Miloslava Vlčka a zejména typografického akcentu názvu hotelu při vstupu od grafického designera Jana Rajlicha st. Jím navržené piktogramy dodnes výrazně upoutávají pozornost i v interiéru hotelu.
Vnitřní vybavení recepce, snack-baru, kongresového sálu i pokojů bylo zařízeno kombinací sériově vyráběných i originálně navržených soudobých doplňků a uměleckých děl. Mimo již zmíněné autory zde Dvořák spolupracoval podobně jako u svých předchozích staveb s výtvarnými umělci Vladimírem Svobodou (závěsné obrazy), Alicí a Alexandrem Ulmovými (tapiserie), Jaroslavem Svobodou (skleněný reliéf), Jiřím Coufalem a J. Alexou (dřevěný reliéf) a dalšími. Architekt Dvořák sám je pak autorem návrhu svítidel v restauraci. Starší části objektu jsou naopak zařízeny tematicky a prostor je zde poskytnut „mysliveckému kýči“ za použití loveckých trofejí, dřevěných objektů a kopií historických grafik s loveckými motivy. Původní Myslivna a nově zbudované části mezinárodního hotelu tak měly zůstat i díky zvolenému vnitřnímu vybavení jasně čitelné.
V současnosti ovšem není snadné účinek vnitřních prostor zažít. Během nepřerušeného provozu hotelu i restaurace se v interiéru obou budov nashromáždilo mnoho vrstev jeho krátkých dějin, které svými letáčky, informačními tabulemi, automatickými čističi bot, masážními křesly a náhodně nakoupenými a ještě náhodněji umístěnými kusy nábytku vnitřní prostory zcela zahltily.
Díky tomu, že hotel zůstal až do roku 2011 v podstatě bez jakýchkoli investic v majetku města Brna, byla v něm zachována velká míra autenticity – byť místy kuriózní. V rukou soukromého majitele doznává Myslivna postupných úprav vnitřního vybavení a prostoru letní terasy, ovšem bez ambice na koncepční, natož citlivé architektonické řešení.
ŠS
