Ve spolupráci německého stavitele Friedricha Wilhelma Schmeera a českého architekta Vladimíra Fischera byla v letech 1900–1910 postavena celá část domovního bloku sestávající z pěti domů na liché straně Smetanovy ulice, č. 41−49 mezi Botanickou 4 a Cihlářskou 11, (a navazujícího domu Cihlářská 13). Oba vybudovali více než tři desítky nájemních domů v několika brněnských lokalitách, avšak nejhonosnější z nich je právě tato skupina.
Ve srovnání se současně postavenými domy na Smetanově ulici 43–49 vyznívá tzv. Švédský dům (Smetanova 41/Botanická 4) kompaktnější, protože vymezuje nároží, ač tu nechybí arkýř a ve směru do Botanické ulice – k Tyršovu sadu – dokonce čtyřpodlažní čtyřosá arkádová lodžie s hrázděnými stropy (a horním proskleným), jež upomíná na nádvoří renesančních zámků nebo na architekturu velkých lázeňských měst. V nároží je značná plocha o výšce dvou pater vyhrazena pro sgrafito malíře Jano Koehlera; ve stylizaci grafických listů z třicetileté války znázorňuje poslední švédský útok na Brno 15. srpna 1645, jehož odražení bylo považováno za zázrak a nejdůležitější událost v historii města. Dekorativní rám této scény v technice barevného sgrafita zahrnuje portrétní medailony hlavních vojevůdců obou stran a brněnské palladium – obraz Panny Marie Svatotomské. Drobnější ornamentální sgrafita od stejného malíře zdobí některé další části průčelí, a zjemňují tak monumentalitu této architektury, vystupňovanou masivní bosáží v nároží a kolem vstupního portálu. Pro oproštěný, věcný ráz budovy, odpovídající pozdní geometrické secesi, tzv. stylu 1910, je důležité střídaní struktur omítek, malebný obrys komínů a různé hravé detaily, jakož i moderní ztvárnění čtvrtého patra s černobílou šachovnicí mezi dvěma toskánskými římsami, asociující vídeňskou secesi Josefa Hoffmanna.
Schmeer si dům, jenž dominuje celému bloku na jihozápadní straně, zvolil za své sídlo a žil v něm až do smrti roku 1941. Se svou rodinou obýval čtrnáctipokojový byt ve zvýšeném přízemí; z jeho dřevem táflovaného salonu s vitrážovými okny se dochovalo obložení stropu. V domě sídlila i jeho stavební firma a svým dvěma dcerám dal jako věno byty v patrech. Dům poskytoval veškerý komfort, včetně jednoho z prvních výtahů v Brně. Na místě sousedního domu z roku 1935 (navrženého architektem Otto Eislerem, Botanická 6) měl Švédský dům původně zahradu s dvěma kamennými sochami od Ferdinanda Winklera z Vídně (od něj pocházela i bronzová soška Fortuny v salonu).
Honosný charakter domu je stále patrný i ve společných prostorách: vstupní chodba má kamenné obložení a štukovou výzdobu, schodiště secesní zábradlí a vnitřní okna na jeho podestách zdobí vitrážové výplně. V letech 2016–2018 byl citlivě opraven vnější plášť budovy, přičemž byla restaurována Koehlerova sgrafita.
Sousední řadový dům Smetanova 43 zdobí na průčelí reliéf madony s dítětem. Jeho čtyřosá fasáda je završena vysokým zalomeným štítem, po stranách přecházejícím do rovných říms. V krajních osách se rozehrává kontrast mezi předstupujícími polygonálními arkýři v prvním patře a balkony ukrytými za stroze vykrojenými „rámy“ ve třetím a čtvrtém patře. Nájemní dům č. 45 má sedmiosou fasádu završenou dvojicí neobarokních štítů, opět s kontrastem arkýřů a balkonů, tentokrát v sousedních osách. U hranolových arkýřů Fischer záměrně porušil symetrii, takže jeden probíhá ve výšce prvního až třetího patra, kdežto druhý pouze ve třetím patře. Středový vstupní portál je flankován pylony, v úrovni nadsvětlíku s reliéfy moudré a pošetilé panny z evangelijního podobenství (Mt 25, 1-13). Dům č. 47 má pětiosou fasádu s portálem uprostřed, arkýřem v úrovni druhého a třetího patra a střešním štítem. Rovněž zde plastická výzdoba dotváří portál, a to vysokými reliéfy schoulených nahých postav chlapce a dívky, pod nimiž se ukrývají reliéfy orla a baziliška. Celý povrch fasády v patrech byl kromě střední osy otevřen do balkonů, některé však byly druhotně uzavřeny okny. Nárožní dům č. 49 má na každé straně po devíti okenních osách a po dvou asymetrických trojosých arkýřích, další osu má v okoseném nároží. Figurální reliéfní výzdoba v podobě ženské hlavy je umístěna na každém ze čtyř arkýřů.
Při utváření všech pěti domů Fischer a Schmeer využili prvky jak historicistní, tak moderní architektury a přitom záměrně a přesvědčivě pracovali s kontrastem mezi oběma koncepty. Na fasádách se střídají různé struktury omítek a každý dům má jinou barevnost: červenohnědou, okrovou, zelenou či šedozelenou. Ke stylu geometrické secese má nejblíže č. 47 s rýhovanou omítkou přízemí a s uplatněním kovových (na portálu) a dřevěných (zábradlí balkonů) prvků, zatímco horní část průčelí č. 43 má v sobě modernistickou strohost. Dosud není vyřešena otázka autorství výše popsaných poměrně různorodých reliéfů. I když je známo, že Schmeer ve Švédském domě zaměstnával vídeňského sochaře Ferdinanda Winklera (* 1879), připsání těchto děl jemu by zatím bylo málo průkazné.
Snaha o rozčlenění průčelí do více prostorových plánů je patrná také na dvorní straně domů a díky ní jsou eliminovány vnitřní světlíky. Pozornost byla věnována též výzdobě chodeb a schodišť, například v č. 47 najdeme ve vstupní chodbě štukové dekorativní prvky s iniciálami stavebníka Fritze Schmeera a letopočtem stavby 1910 a u vstupních prostor bytů se uplatňují barevná okna.
Aleš Filip
