Čtyřpatrový řadový nájemní dům na Smetanově 53 vystavěl Friedrich Wilhelm Schmeer v roce 1905 zřejmě podle návrhu Vladimíra Fischera. Schmeer v letech 1904–1906 vystavěl či přestavěl celou část domovního bloku ve spodní části Smetanovy ulice, č. 51–55, s přesahy do Cihlářské č. 14 a Lidické č. 45. Zdá se, že právě při realizaci těchto činžovních domů započala úspěšná spolupráce německého stavitele a českého architekta, ukončená až první světovou válkou. V domě na Lidické 45, jejž přestavěl v roce 1905 a na jehož fasádě najdeme symboly stavitelského cechu a bustu nejslavnějšího pozdně gotického stavitele Brna Antona Pilgrama, měl Schmeer svoji stavitelskou kancelář. Roku 1911 jeho kancelář přesídlila do jeho vlastního, tzv. Švédského domu na Smetanově 41. Domy Smetanova 53, Smetanova 51 / Cihlářská 12 a Cihlářská 14 Schmeer zpočátku také vlastnil a pronajímal v nich byty.
Pět uvedených nájemních domů ve Smetanově a sousedních ulicích stylově náleží k architektuře eklekticismu, inspirované různými slohy; jejich různorodá, vesměs plošně pojatá strukturovaná průčelí nezapřou poučení z geometrické secese, avšak jen dům č. 53 je živou manifestací secesního vitalismu, zejména díky štukovým maskaronům a expanzivní změti organických linií provedených ve štuku i kovu. Tyto prvky jsou soustředěny pouze ve střední ose jinak poměrně staticky utvářeného pětiosého průčelí, v jehož druhém a třetím patře předstupuje arkýř s konvexním čelem, na němž spočívá balkon s kovovým zábradlím a segmentově prohnutou kovovou markýzou, nad níž je v manýristicky rozeklané korunní římse vsazen kovový ornamentální štít. Dvojice maskaronů v horní části arkýře může představovat alegorie větru a plochu mezi jeho okny vyplňuje reliéfní hlava Medúzy s klubky hadů místo vlasů, jež snad měla plnit roli ochranného domovního znamení, apotropaia. Nebo mohla odkazovat na jeden z nejvzácnějších exponátů obrazárny Františkova muzea (nyní Moravské galerie v Brně), obraz Hlava Medúzy od Petera Paula Rubense a jeho spolupracovníků. K ústřednímu motivu Medúzy, dcery mořského boha Forkýna, by mohly odkazovat také dva maskarony nad vstupním portálem, jsou totiž vroubeny lany, atributy mořeplavby. Dvorní fasáda domu je výrazně pročleněna, jak tomu bývá u Schmeera a Fischera, neboť dávali přednost tomuto řešení před vnitřním světlíkem.
Relativně dobře zachovaný dům kupodivu nemá status samostatné kulturní památky, je chráněn pouze v rámci ochranné zóny městské památkové rezervace Brno a nárazníkové zóny vily Tugendhat.
Aleš Filip
