Masarykova čtvrť 1918–1945
Dnešní rezidenční a vilová čtvrť vznikala na svazích Žlutého kopce, na úpatí Kraví hory a na stráních nad sousedními Pisárkami postupně od konce 19. století. Do té doby se zde rozkládaly pouze pastviny, drobná zemědělská políčka, vinice a mezi nimi stálo několik vojenských strážnic a pracháren. Díky kvalitním hlínám v místním podloží zde bylo v průběhu 18. a 19. století zřízeno také několik cihelen, které zásobovaly stavebním materiálem dynamicky se rozvíjející průmyslové město. Koncem 19. století však došlo k zásadní proměně této lokality. Původně holé kopce byly díky činnosti Zalesňovacího a okrašlovacího spolku osázeny stromy, vojenské i průmyslové objekty se postupně bouraly a úbočí Žlutého kopce se začalo přetvářet v tzv. zahradní město.
Idea individuálního bydlení v blízkosti přírody, ekonomicky dostupného i středním vrstvám obyvatel, má svůj původ v Anglii. Podle jejího vzoru se urbanisticko-sociologická teorie zahradního města uplatňovala v praxi mnoha evropských měst, často v součinnosti se stavebními družstvy, která čerpala státní finanční podporu na obytnou výstavbu. V Brně byla díky aktivitě několika stavebních družstev vybudována tzv. německá úřednická čtvrť (Beamtenheim), kde si jednopatrové vilové stavby s předzahrádkami opatřovali převážně zaměstnanci nejrůznějších úřadů a institucí. Do počátku první světové války tak byla realizována vilová čtvrť ve spodní části Žlutého kopce, vymezená dnešními ulicemi Tvrdého, Údolní a Heinrichovou, dostupná z centra města elektrickou tramvajovou dopravou.
Po vzniku Československa zde stavební činnost pokračovala obdobným způsobem. Nepříznivá ekonomická situace a poválečná bytová krize, kterou způsobil enormní nárůst počtu obyvatel po připojení přilehlých obcí k městu Brnu roku 1919, vyžadovala úzkou spolupráci státu se stavebními družstvy. K těm nejvýznamnějším patřilo bytové družstvo Úřednická čtvrť, které zpracovalo regulační a parcelační plán čtvrti a vyhotovilo typové návrhy rodinných i činžovních domů. Do poloviny 20. let toto sdružení ve spolupráci s několika brněnskými stavebními firmami realizovalo více než 80 objektů v nově vytyčených ulicích Mahenově, Roubalově, Kampelíkově a Klácelově. Hlavní uliční osou se stala dnešní ulice Lerchova s nově založeným Vaňkovým náměstím, jehož urbanistické řešení bylo dílem stavebního družstva Na Vyhlídce. Družstva se nezaměřovala pouze na obytné budovy, ale věnovala se také stavbě chodníků, zavedení veřejného osvětlení a výsadbě alejí. Krátce po prodloužení ulice Lerchovy severozápadním směrem k nově založenému náměstí Míru roku 1927, došlo na popud lokálních stavebních družstev k protažení tramvajové tratě na úpatí Kraví hory. Na základě jejich aktivit se realizovalo i několik veřejných objektů, byla zde postavena nemocnice, školy, studentské ubytovny a dlouho požadovaný farní kostel.
Roku 1925 byla Úřednická čtvrť přejmenována na počest prvního československého prezidenta na čtvrť Masarykovu. V té době se její zástavba již nezaměřovala výhradně na typizované a úsporné bydlení středních vrstev, ale do popředí zájmu se dostaly vilové stavby zámožných objednavatelů. Stavebníky byli zejména průmysloví a finanční podnikatelé, často židovského původu, advokáti a politici. Vily s architektonicky upravenými zahradami vznikaly jihovýchodně, v odstupu od dosavadní zástavby, ve svazích nad Pisárkami (dnešní ulice Hroznová, Vinařská a Preslova). Vytyčeny byly dvě nové uliční osy, Barvičova ulice, vedoucí k Wilsonovu lesu, a ulice Lipová, která propojila čtvrť s důležitou dopravní komunikací a tramvajovým spojením na ulici Hlinky.
Prudký stavební rozvoj 2. poloviny 20. let byl po vypuknutí světové hospodářské krize roku 1929 vystřídán dočasným stavebním útlumem. Se změnou systému státních finančních podpor, které nyní neposkytovaly přímé dotace, ale pouze kryly hypoteční úvěr stavebníka, byla družstevní výstavba v Masarykově čtvrti výrazně omezena. Vznikaly převážně samostatně stojící rodinné domy a vily středních a vyšších sociálních vrstev, soustředěné v okolí dnešních ulic Lipové, Neumannovy, Hroznové, Kalvodovy a dalších. Po stabilizaci hospodářské situace ve druhé polovině 30. let byla na severovýchodním okraji čtvrti, v sousedství Wilsonova lesa, realizována unikátní obytná kolonie Pod Vodojemem. Na podkladě jednotného urbanistického plánu stanoveného městským architektem Jindřichem Kumpoštem vzniklo ve svažitém terénu ulic Rezkovy a Kaplanovy seskupení rodinných domků a dvojdomů podle návrhů významných brněnských architektů.
Masarykova čtvrť tak v průběhu první republiky postupně splynula se sousedními Pisárkami a Žabovřeskami. Volné parcely zbyly zejména v jihozápadní části. Přestože i zde byla uliční síť již vyprojektovaná, k její výstavbě se přistoupilo až po druhé světové válce. Za komunistického režimu došlo k přejmenování čtvrti z Masarykovy na Jiráskovu. Od 90. let však nese opět své původní jméno, i když je zařazena do katastrálního území Stránice. I díky řadě současných architektonicky cenných realizací si celá čtvrť dodnes zachovala svůj charakter atraktivní rezidenční lokality, ovšem s výrazným nedostatkem služeb pro její obyvatele. Její charakter "muzea moderní architektury pod širým nebem" potvrzují i dva památníky věnované architektům. V roce 1995 byl na nároží ulic Lipová a Neumannova odhalen pomník Bohuslavu Fuchsovi, v roce 2014 pak v rámci rekonstrukce Vaňkova náměstí doplnila kruhový objezd bohužel velmi nekvalitní a laickou i odbornou veřejností kritizovaná "Věž architektů" věnovaná Jindřichu Kumpoštovi.
ŠS
Název
Masarykova čtvrť 1918–1945
Délka
4,39 km
Počet objektů
64
Začátek stezky
Žlutý kopec 543
První objekt
Onkologická nemocnice Dům útěchy
C001
MHD
Žlutý kopec (TROL 35, 38, 39)
Tvrdého (TROL 35, 38)
Úvoz (TRAM 4)
GPS
Navigovat v Google Maps
Stáhnout jako GPX soubor
Stáhnout jako KML soubor
