Nemalým obohacením Výstavy soudobé kultury v roce 1928 byl i pavilon pražské Uměleckoprůmyslové školy od architekta Pavla Janáka. Ten pojal svůj úkol zcela originálně, neboť se rozhodl pro stavbu rodinného domu knihkupce a obchodníka s uměním, na kterém mohl prezentovat pokrokové pojetí individuálního bydlení i vytvořit prostor pro prezentaci uměleckých děl. Janák působil v této době na Uměleckoprůmyslové škole jako vedoucí ateliéru a po období dekorativního kubismu a obloučkového národního slohu se v jeho tvorbě již projevovaly myšlenky architektonické avantgardy.
Při projektování pavilonu byl pro Janáka prvotně důležitý nejen půdorys, ale také konstrukce stavby, která se projevila i na fasádě. Skelet tvořený přiznanými zděnými cihlovými sloupky a železnými I profily kontrastoval se světle omítnutým výplňovým zdivem. Hmota stavby byla odlehčena terasami v patrech a velkými tabulemi posuvných oken. Zvolené technické a materiálové řešení umožnilo zhotovit pavilon za pouhé tři měsíce. Do přízemí třípodlažní budovy bylo situováno knihkupectví a hlavní výstavní sál. Tam byla instalována expozice Uměleckoprůmyslové školy, která byla dobovou kritikou hodnocena velmi pozitivně. První a druhé patro s bytem knihkupce mělo být ukázkou moderního rodinného bydlení i prezentací interiérové tvorby žáků této školy.
Janákův pavilon je dodnes součástí výstaviště a jeho interiér byl upraven pro administrativní využití. Původní charakter stavby je však vinou jednolité vrstvy omítky a také propojení s vedlejším pavilonem AVU od Josefa Gočára zcela změněn.
PH
