Výstavba pavilonu V byla první velkou investiční akcí realizovanou poté, co se brněnské výstaviště v roce 1998 stalo součástí veletržního koncernu Messe Düsseldorf. Německý management společnosti určil pro nový pavilon polohu v centrální části výstaviště přímo na komunikační ose vycházející ze severního křídla pavilonu A. Stavbě tak muselo ustoupit několik menších pavilonů firem Sigma, Kandt, Melcher, Topham a Nordstahl, které byly spolu se starším pavilonem V uspořádány podél původní promenády.
Velkoprostorová hala o rozměrech 120 × 100 metrů má ocelovou nosnou konstrukci s masivními střešními nosníky a minimem vnitřních podpor. Lapidární obdélníková hmota je ozvláštněna dvojitým zvlněním střešní roviny a pásovým světlíkem, jehož průběh má odkazovat k původní kompoziční a komunikační ose výstaviště. V době výstavby pavilonu se uvažovalo také o možnosti napojení nové haly na tehdy čerstvě dobudovaný systém pasarelů – krytých nadzemních chodeb, které spojovaly pavilony A–B–C–D a E ve východní části výstaviště. Proto má pavilon V na straně přivrácené k pavilonu A patrovou vestavbu s podestou, na kterou měla původně ústit spojovací chodba z galerie A2. Stejný vestavek se nachází také na protilehlé straně pavilonu.
Architektura pavilonu ve všech ohledech reaguje na požadavky výstavního provozu. Obvodový plášť tvořený sendvičovými kazetami z eloxovného hliníku je částečně prosklený v horní části, což umožňuje podle potřeby umisťovat veletržní expozice podél fasády a díky nízké hladině denního světla pracovat ve vnitřním prostoru se scénickým osvětlením. Sdružené vstupy a vjezdová vrata umístěná na protilehlých stranách pavilonu slouží k plynulému návozu výstavářského vybavení a exponátů i pohybu návštěvníků. Průběžné pásové instalační šachty usnadňují napojování stánků na rozvody médií. Na masivní střešní nosníky lze zavěšovat části expozic.
Projekt pavilonu zpracovala projekční kancelář Arch.Design s hlavním architektem Jaroslavem Dokoupilem. Během příprav stavby panovaly obavy, zda je památkově chráněný historický areál schopen vstřebat moderní halu takového měřítka. Následující stavební vývoj však ukázal, že koexistence moderních hal a historických objektů je možná. Dnes je to právě organické spojení památkově chráněných výstavních pavilonů a intenzivně využívaných moderních hal v jednom areálu, které dává brněnskému výstavišti jeho charakter a současně představuje unikátní rys, který ho od jiných veletržních areálů odlišuje.
LŠ
