Pavilon P

Původní urbanistická koncepce brněnského výstaviště z roku 1928 se ve výstavbě výstavních pavilonů omezovala pouze na východní část rozlehlého pozemku, jejž roku 1924 zakoupil od bratří Bauerů Zemský výbor moravský. Tehdejší areál tak zabíral méně než polovinu zakoupených 58 hektarů půdy. Až generel z roku 1957 vznikající při příležitosti prvního Mezinárodního strojírenského veletrhu přetvořil přes 60 % zakoupeného pozemku, včetně prostoru, na kterém stojí dnešní pavilon P. Tehdy zde vznikla pouze zelená plocha s parkovou úpravou, třemi jezírky a budovou biografu. V následujících letech začaly jižně od pavilonu Z vznikat provizorní výstavní pavilony. Až urbanistická studie architektů Zdeňka Müllera a Jaromíra Stříbrného z roku 2000 navrhla v jihozápadní části výstaviště nový vstup s parkovací plochou, který byl tolik potřebný pro návštěvníky přijíždějící z pražské magistrály. Vzrůstající zájem vystavovatelů o tuto část výstaviště v následujícím desetiletí podnítil stavbu nového pavilonu, jíž předcházel plán rozvoje zpracovaný architekty Jaromírem Stříbrným a Lenkou Štěpánkovou.
Roku 2007 byla vypsána soutěž na architektonické řešení nového pavilonu P, jehož výstavba probíhala mezi lety 2008–2009 podle vítězného návrhu architekta Jaroslava Dokoupila. Práce započaly demolicí menších hospodářských objektů a výstavních pavilonů P, R a X.
Nový pavilon P čítá přes dva hektary zastavěné plochy a slučuje v sobě rozlehlé výstavní prostory se západním reprezentativním vstupem do areálu BVV. Objekt je nesen ocelovým skeletem, přičemž jeho plášť provedený z nesourodých materiálů nese známky určité hierarchie. Západní průčelí s hlavním vstupem je utvářeno prosklenou stěnou, severní a východní průčelí orientované dovnitř areálu pokrývají obdélníkové kovové panely s negativní spárou a jižní průčelí s obslužnými vstupy působí díky hliníkovým sendvičovým panelům až monoliticky
Dispozice pavilonu je rozdělena do tří částí – ve východní části se nachází technické, hygienické a skladové zázemí budovy, na západ je orientována reprezentativní část se vstupní halou, foyer, konferenčním sálem a restaurací. Mezi nimi se nachází hlavní výstavní prostor. Od západní části se dá oddělit sekční dělicí stěnou či roletou spuštěnou z podhledu stropní konstrukce. Jednopodlažní dvoulodní výstavní hala může být také dělena pomocí mobilní nafukovací stěny na dvě až čtyři samostatné části. Vjezdy pro obsluhu výstavních prostor jsou umístěny po dvou proti sobě a na plných bočních fasádách jsou akcentovány monumentálními minimalisticky vyhlížejícími portály, které jsou na severní straně budovy vyplněny skleněnými stěnami. Severní a východní průčelí jsou taktéž akcentována přesahem pultové střechy. Pavilon P je nejmladší dominantou v dlouhá desetiletí opomíjené západní pohledové ose brněnského výstaviště.

ŠB

Další objekty architekta