Původní Dům umělců, Kaiser Franz-Josefs-Jubiläums Künstlerhaus, vznikl podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Carla Rieda v roce 1911. Riedův návrh vybrala odborná porota za účasti nejvýznamnějších architektů své doby Otto Wagnera a Friedricha Ohmanna. Fasáda symetrické stavby s oválným vstupním rizalitem byla bohatě zdobena florálními štukovými motivy, volné oblouky vstupu volně parafrázovaly sousední stavbu divadla. Zatímco řešení vnitřních výstavních prostor bylo pojato výrazně moderním způsobem a prosklenými střechami proudil do horních sálů dostatek přírodního světla, venkovní členění fasády zůstalo konzervativní. Na sochařské výzdobě průčelí se velmi projevil tehdy silný kult zposvátnění umění, „které se na křídlech fantazie odpoutává od všeho pozemského a vznáší se do říše ideálního“. Na terase byla umístěna čtyřmetrová socha Wielanda, uměleckého kováře z germánské mytologie, která byla střežena devíti kentaury symbolizujícími snad barbarské síly. Autorem sochařské výzdoby byl Carl Wollek.
Dům umění za druhé světové války silně poškodilo bombardování a jeho rekonstrukce se v roce 1946 ujal Bohuslav Fuchs. Ten především očistil fasádu od dekorativní výzdoby a původně zaoblený vstupní rizalit nahradil kubickým tvarem, ale vnitřní členění objektu bylo v zásadě zachováno. Bohuslav Fuchs od počátku počítal s reliéfní plastickou výzdobou průčelí, která ovšem nebyla nikdy realizována. Uvažoval zřejmě i o spolupráci s Vincencem Makovským, jehož sochařské realizace se k Domu umění nakonec dostaly, i když v jiné podobě než jako reliéf na průčelí, a dotváří jeho venkovní prostor dodnes.
Původně stálo na schodech před Domem umění sousoší Poutníci Franty Úprky a později ještě busta Tomáše Garrigua Masaryka od Vincence Makovského. V roce 1948 byly obě realizace odstraněny (Poutníci se dnes nacházejí před Zemanovou kavárnou) a Makovský dostal nové zadání na bustu maršála Malinovského, velitele Rudé armády. Jeho portrét sochař údajně vytvořil na základě jedné novinové fotografie. Těsně před revolucí v roce 1989 přibyla ještě Makovského Žena se snopem, rozměrná socha umístěná na nově zbudované kaskádovité fontáně, která ale nebyla nikdy uvedena do provozu. Dnešní vzhled Domu umění je výsledkem poválečné přestavby podle návrhu Bohuslava Fuchse, na niž zřetelně navázala i poslední rekonstrukce v roce 2009 (Markéta Hrůšová, Petr Hrůša, Architekti Hrůša a spol.).
Jana Vránová