Zdeněk Elger z Elgenfeldu byl profesorem brněnské české techniky a v letech 1905–1906 jejím rektorem. Jeho velkoryse koncipovaný rodinný dům v přední části ulice Pellicovy je kultivovanou secesní stavbou situovanou v působivé scenérii svahu Špilberku. Dům byl postaven mezi lety 1905–1906, jak též potvrzuje datace na fasádě průčelí. Vilu navrhl Elgerův kolega z české techniky architekt Karel Hugo Kepka v roce 1905. Prvotní podobu vily po dostavbě známe z dobové fotografie, jednalo se o jednopatrovou stavbu s obytným podkrovím, jejíž uliční průčelí bylo pouze tříosé s převýšenou střední osou. V pozůstalosti brněnského architekta Karla Láníka, žáka a asistenta K. H. Kepky, jsou dochovány pohledy na hlavní a boční průčelí domu, které mohly být východiskem projektu na plánovanou nástavbu a rozšíření domu, který v roce 1926 zpracoval stavitel V. Nekvasil, nebyla však realizována. Až v roce 1929 byla stavba rozšířena přístavbou a nástavbou, kterou zřejmě podle návrhu architekta Vladimíra Fischera (1870–1947) provedl stavitel Stanislav Neděla. Ke starší vile (dnes Pellicova 8) byl přistavěn druhý, zhruba stejně velký objekt také o třech okenních osách (dnes Pellicova 8b). Obě části domu byly následně výškově sjednoceny a vznikl tak stávající čtyřpodlažní dvojdům obdélného půdorysu o šesti okenních osách.
Vila byla navržena v eklektickém stylu na pomezí pozdního historismu, secese a moderny. Působivě komponované uliční průčelí je členěno výrazně předstupujícím rizalitem s hlavním vstupem zdůrazněným velkolepým portálem doprovázeným po stranách dvojicí dekorativních váz s kyticemi růží nesených konzolami tvaru pylonu. Motiv růžových květů se opakuje také v plastických věncích v horní části nárožních pilastrů ohraničujících rizalit. Ve štukovém dekoru fasád převažují prvky geometrické secese. Sokl budovy je typicky pro toto období vyzděn z lomového kamene, u Elgerovy vily Kepka použil tentýž kámen jako u kostela Nejsvětějšího srdce Páně v Brně-Husovicích.
Dominantním prvkem bočního východního průčelí je konvexní rizalit, který je ukončený balkonem. Nad soklovou částí plochu rizalitu člení ornamentálně dekorované polopilíře vymezující pravoúhlé vpadliny s výplní ze skleněných falconnier. Balkon je opatřen kovovým zábradlím se secesním dekorem a půlkruhovou stříškou na paprsčité kovové konstrukci. Celek z uliční strany dotváří také původní oplocení.
Dispozice vily před přestavbou zahrnovala v přízemí vstupní chodbu se schodištěm, technickým schodištěm a toaletou, z níž ústily dva protilehlé vstupy do dvou velkých, do ulice orientovaných pokojů, z nichž východní byl obohacen o zajímavý půlkruhový prostor bočního rizalitu, v němž se nacházela domácí kaple. V zadní části přízemí orientované do zahrady byl situován ještě jeden menší pokoj a kuchyně, k níž přiléhala místnost pro služku a prádelna. V prvním patře bylo půdorysné rozvržení obdobné, byly zde čtyři symetricky rozmístěné ložnice doplněné koupelnou s vanou a toaletou. Z největší ložnice se dalo vstoupit na půlkruhový balkon. V suterénu se nacházely sklepy a také ještě samostatný jednopokojový byt s vlastním vstupem. V interiéru zůstala dochována řada hodnotných původních prvků, v jejichž dekoru se opakuje motiv růžových květů. Vila prošla citlivou památkovou obnovou, objekt nadále slouží k bydlení.
Pavla Cenková
Zdeněk Elger z Elgenfeldu byl profesorem brněnské české techniky a v letech 1905–1906 jejím rektorem. Jeho velkoryse koncipovaný rodinný dům v přední části ulice Pellicovy je kultivovanou secesní stavbou situovanou v působivé scenérii svahu Špilberku. Dům byl postaven mezi lety 1905–1906, jak též potvrzuje datace na fasádě průčelí. Vilu navrhl Elgerův kolega z české techniky architekt Karel Hugo Kepka v roce 1905. Prvotní podobu vily po dostavbě známe z dobové fotografie, jednalo se o jednopatrovou stavbu s obytným podkrovím, jejíž uliční průčelí bylo pouze tříosé s převýšenou střední osou. V pozůstalosti brněnského architekta Karla Láníka, žáka a asistenta K. H. Kepky, jsou dochovány pohledy na hlavní a boční průčelí domu, které mohly být východiskem projektu na plánovanou nástavbu a rozšíření domu, který v roce 1926 zpracoval stavitel V. Nekvasil, nebyla však realizována. Až v roce 1929 byla stavba rozšířena přístavbou a nástavbou, kterou zřejmě podle návrhu architekta Vladimíra Fischera (1870–1947) provedl stavitel Stanislav Neděla. Ke starší vile (dnes Pellicova 8) byl přistavěn druhý, zhruba stejně velký objekt také o třech okenních osách (dnes Pellicova 8b). Obě části domu byly následně výškově sjednoceny a vznikl tak stávající čtyřpodlažní dvojdům obdélného půdorysu o šesti okenních osách.
Vila byla navržena v eklektickém stylu na pomezí pozdního historismu, secese a moderny. Působivě komponované uliční průčelí je členěno výrazně předstupujícím rizalitem s hlavním vstupem zdůrazněným velkolepým portálem doprovázeným po stranách dvojicí dekorativních váz s kyticemi růží nesených konzolami tvaru pylonu. Motiv růžových květů se opakuje také v plastických věncích v horní části nárožních pilastrů ohraničujících rizalit. Ve štukovém dekoru fasád převažují prvky geometrické secese. Sokl budovy je typicky pro toto období vyzděn z lomového kamene, u Elgrovy vily Kepka použil tentýž kámen jako u kostela Nejsvětějšího srce Páně v Brně-Husovicích.
Dominantním prvkem bočního východního průčelí je konvexní rizalit, který je ukončený balkonem. Nad soklovou částí plochu rizalitu člení ornamentálně dekorované polopilíře vymezující pravoúhlé vpadliny s výplní ze skleněných falconnier. Balkon je opatřen kovovým zábradlím se secesním dekorem a půlkruhovou stříškou na paprsčité kovové konstrukci. Celek z uliční strany dotváří také původní oplocení.
Dispozice vily před přestavbou zahrnovala v přízemí vstupní chodbu se schodištěm, technickým schodištěm a toaletou, z níž ústily dva protilehlé vstupy do dvou velkých, do ulice orientovaných pokojů, z nichž východní byl obohacen o zajímavý půlkruhový prostor bočního rizalitu, v němž se nacházela domácí kaple. V zadní části přízemí orientované do zahrady byl situován ještě jeden menší pokoj a kuchyně, k níž přiléhala místnost pro služku a prádelna. V prvním patře bylo půdorysné rozvržení obdobné, byly zde čtyři symetricky rozmístěné ložnice doplněné koupelnou s vanou a toaletou. Z největší ložnice se dalo vstoupit na půlkruhový balkon. V suterénu se nacházely sklepy a také ještě samostatný jednopokojový byt s vlastním vstupem. V interiéru zůstala dochována řada hodnotných původních prvků, v jejichž dekoru se opakuje motiv růžových květů. Vila prošla citlivou památkovou obnovou, objekt nadále slouží k bydlení.
Pavla Cenková