Samostatně stojící vila v zahradě je hodnotnou ukázkou vilové architektury budované na principech moderny. Byla postavena pro kapitána rakousko-uherské armády Aloise Polanského a jeho ženu Marii. Manželé koupili zdejší pozemek 27. dubna 1913 od Antona Kronase, na podzim roku 1913 byla vytyčena stavební linie a následně byl zbudován zahradní domek při vjezdu na pozemek z ulice Květné, zahrnující byt kočího, stáje a kůlnu. Samotná vila byla dostavěna v roce 1914 podle návrhu profesora berlínské techniky architekta Siegmunda Müllera.
Stavba téměř čtvercového půdorysu má hlavní průčelí orientované do ulice Květné řešené dle principu tradičního trojdílného palácového schématu. Po stranách předstupuje dvojice mohutných polygonálních rizalitů završených jehlancovými střechami, zatímco ústřední prostorově zapuštěná část je završena obloukovým štítem s velkými okny. Symetrickou kompozici dotváří široký půlkruhový portikus s iónskými sloupy, na němž v úrovni druhého patra spočívá terasa ohrazená zábradlím s kamennými pilířky a subtilními ornamentálními kovovými dílci. V pravém bočním průčelí je prolomen hlavní pravoúhlý vstup opět krytý portikem s iónskými sloupy vynášejícím terasu v patře. Níže vedle něj je situován vstup pro služebnictvo, který na fasádě vymezují pásy režného kamenného zdiva. Celou stavbu obíhá sokl z masivních kamenných kvádrů. Portál z téhož materiálu s klenákem s iniciálami stavebníka A. P. (Alois Polansky) akcentuje obloukově zaklenutý vstup vedení ze zadní strany domu. Fasádu zadního průčelí v ose člení výrazný prosklený půlválcový rizalit s ornamentálním členěním skleněných výplní. Dům byl v době vzniku zařízen nejmodernějším technickým vybavením, bylo zde instalováno ústřední vytápění a pozoruhodný systém posuvných „amerických oken“, dochovaných dosud včetně původních systémů stínění žaluziemi.
V přízemí vily se nacházel rozsáhlý reprezentační prostor propojený prostřednictvím terasy a prosklených ploch se zahradou. Jeho centrem byla ústřední hala s dřevěným schodištěm a vestavěným krbem. Všechny reprezentační místnosti byly pojednány ve stylu art deco, stropy byly opatřeny štukovým dekorem, ve schodišťové hale se dochovalo dřevěné táflování, svítidla i dubové parkety. Patro vily zaujímala privátní část vybavená bíle lakovaným vestavěným nábytkem; ze schodišťové haly byla přístupná severní terasa a kuchyně se spíží, v patře se dále nacházela ložnice propojená se šatnou, rozměrnou koupelnou a také s jižní terasou a konečně dvojice dětských pokojů, z nichž jeden měl výstup na východní terasu nad vstupním portikem.
Významnou součást areálu tvoří rozsáhlá zahrada, vzrostlé převážně jehličnaté stromy v prostoru mezi vilou a ulicí Květnou zčásti zřejmě pocházejí ještě z doby výstavby domu. Při Květné ulici je zahrada vymezena kovaným plotem s geometrickými ornamentálními motivy na podezdívce obložené kamennými deskami. Součástí je branka pro pěší a vjezdová brána, na jejíchž křídlech je ve střední části stylizovaný monogram A. P.
V roce 1919 vilu se zahradou odkoupili Ernst a Grete Stiassni. Ernst Stiassni byl bratr a společník známějšího Alfreda Stiassniho, stavebníka nedaleké vily Stiassni. Během dalších let Ernst Stiassni přikupoval další pozemky nad vilou a rozšiřoval tak plochu zahrady směrem k dnešní ulici Preslově. V zahradě nechal ve třicátých letech 20. století zbudovat skleník a tenisový kurt podle projektu Artura Eislera. Rodinný byt zahrnoval čtrnáct pokojů, další jednopokojový byt byl umístěn v podkroví. Za protektorátu zde byli v nájmu vrchní zemský rada Eberhard Westerkamp, Oberst Paul Engels, zahradník Jaroslav Matys, řidič Vojtěch Navrátil a soukromá osoba Kateřina Švihálková. Roku 1943 byl sklep adaptován jako protiletecký kryt. Dnes vila slouží jako sídlo firmy. V roce 2007 prošla památkově citlivou rekonstrukcí a je velmi dobře dochována jak v exteriéru, tak i v interiéru.
Pavla Cenková