„Architekt Dušan Jurkovič (…) vystavěl si v císařském lese u Brna svůj rodinný dům. Tento dům s celým zařízením vystavuje, a tak skýtá nejlepší poučení, kterak má moderní člověk bydlet. Jest to chaloupka jako z perníku. (…) vznáší do tohoto krásného koutu brněnského okolí kouzlo slovanské poesie, vyjádřené originalitou slovanského umělce. A dům jest rozdělen účelně – není v něm zbytečných prostor, ale každý koutek jest oživen zvláštní intimitou.“ Takto mimo jiné popsal Jurkovičův dům neznámý autor (patrně Josef Merhaut) v obsáhlém fejetonu, který otiskla Moravská orlice v neděli 26. srpna 1906. Od tohoto dne do 20. září byla v právě dostavěné vilce otevřena pro veřejnost expozice Dušan Jurkovič. Výstava architektury a uměleckého průmyslu 1906 (kresby a fotografie Jurkovičových staveb a díla některých výtvarníků). Výstavu uspořádal Klub přátel umění a hlavním exponátem se stala sama stavba, a originálním způsobem tak propagovala zásady moderního bydlení a životního stylu. Jurkovičem navržený plakát k výstavě, který převedl do tiskové podoby Bohumír Jaroněk, připomínal svou důslednou plošností a geometrií Olbrichův plakát k výstavě Umělecké kolonie v Darmstadtu (1901). O „nejnovějším a nejsvobodnějším díle architektově“ psal obsáhle již 21. srpna 1906 také Karel Elgart-Sokol v Národních listech.
Objekt, jehož projekt je datován v lednu 1906, je situován v lokalitě Pod Kopcem při jižním úpatí Císařského, dnes Wilsonova lesa v Žabovřeskách (od roku 1919 součást Velkého Brna). Pozemek, který Jurkovič koupil 2. září 1905 za 4 126 korun, měl přes 37 arů a sahal až k nynější ulici Šmejkalově. Architekt tak získal další stavební parcely, které později prodal a v letech 1921–1923 na nich byly postaveny rodinné domy. Při otevření výstavy v srpnu 1906, byly zcela jistě hotovy exteriéry včetně založení zahrady a hlavní obytná hala s knihovnou. Dále pak jídelna, dětský pokoj a ložnice v přízemí, které sloužily jako výstavní sály. Rodina Dušana Jurkoviče se nastěhovala asi záhy po skončení výstavy, neboť už v roce 1906 byla v domě přihlášena. Zápis v pozemkové knize je až z 6. září 1907. Stavbu domu realizoval brněnský stavitel Antonín Tebich, se kterým pojily Jurkoviče přátelské a pracovní vazby. V katalogu k výstavě ve vile jsou uvedeny téměř výhradně brněnské firmy a řemeslníci, kteří se na stavbě podíleli, včetně zhotovitelů nábytku a interiérového vybavení. Za zmínku stojí akciová společnost Kleiner & Bokmeyer z Vídně, která dodala korkové plotny. Ty patřily vedle kamene a dřeva k hlavním stavebním materiálům, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé. A tak stavba zaujala vedle kompozičních a výtvarných atributů typických pro anglický venkovský dům, tzv. cottage, také svými technickými parametry. Jurkovič je včetně finančních nákladů a půdorysů všech podlaží publikoval v katalogu k výstavě a o rok později i v prestižním vídeňském měsíčníku pro stavebnictví a dekorativní umění Der Architekt, mimo jiné uvedl: „Horní stavba stojí na soklu vyzděném z lomového kamene a je zbudována z 15 cm silného hrázděného zdiva. Dřevěné hrázděné zdi jsou vyplněny udusanou směsí strusky, písku a hydraulického vápna a jsou opatřeny vnější 4 cm silnou a vnitřní 3 cm silnou korkovou izolací. Na vnějších korkových deskách je cementová omítka, na vnitřních je sádrová omítka.“ Popsal také dispozici domu, v jehož sklepě byl byt domovníka a vinný sklípek přístupný ze zahrady. Hlavní vstup je situován v lodžii v parteru, kde je schodišťová hala s alkovnou a s ochozem, tři pokoje, kuchyň a příslušenství. V patře byly dva pokoje, dvě pracovny, terasa a půda. Interiéry popsal architekt jako jednoduché, ale elegantně zařízené, průčelí jako hladká, podmíněná korkovým materiálem. Cena domu činila dle Jurkoviče 35 876 korun, s dovětkem „moje práce nepočítána“. Výrazným výtvarným prvkem domu byla skleněná mozaika ve štítě vstupního průčelí s motivem slovenské pohádky O báčovi a šiarkanovi (Bača a drak), kterou převyprávěla Božena Němcová a publikovala ji v roce 1854 v almanachu Perly české. Pohádka oslovila umělce o půlstoletí později, když ji v roce 1903 otiskly Volné směry s ilustracemi Mikoláše Alše. Návrh mozaiky pro Jurkovičův dům provedl Adolf Kašpar a realizovaly ji brněnské sklárny Benedikta Škardy, kterému Jurkovič navrhl v roce 1908 činžovní dům se secesní fasádou na Dvořákově ulici v Brně. Pohádková imprese vyzařuje rovněž ze vstupní brány z ulice, která má v horní půli tvar loukoťového půlkola, v němž jsou vyřezáni dva pávi s velikými chvosty. Výtvarné pojetí interiérů je nejvíce patrné v hale, které dominovala kopie obrazu Joži Uprky Z jara, provedená Antošem Frolkou. Stěny v koutku pod schodištěm vyzdobila malérečka Brynzová ze slovenské obce Čataj, v alkovně byly gobelíny navržené Rudolfem Schlattauerem a socha Maměnka od Franty Uprky. U vstupu do haly stála socha Dudáka od Josefa Pekárka.
Jurkovičova vila je harmonickým souzvukem genia loci místa a ducha osobnosti. Byla v ní dokonale naplněna idea tzv. gesamtkunstwerku a uplatněním děl Jurkovičových přátel z uměleckých kruhů se stala i „domem milovníka umění“. V letech 2006–2010 prošla stavba kompletní obnovou. Zničenou mozaiku na vstupním průčelí nahradilo soudobé výtvarné dílo Josefa Bolfa. Vila je ve správě Moravské galerie, která ji zpřístupnila veřejnosti jako instalovanou památku moderní architektury a pořádá v ní výstavy soudobého designu.
Dagmar Černoušková
