Městská část Žabovřesky a její katastrální území má základ ve dvojici historických vesnic. Samotné Žabovřesky vznikly již ve 12. století v místech dnešního Rosického náměstí, kde je doposud jasně čitelná drobná náves se sítí úzkých uliček okolo. Východně od Žabovřesk stál osamoceně hospodářský dvůr a pozemky královopolského kartuziánského kláštera. Během osvíceneckých reforem byl dvůr zrušen a jeho pozemky rozparcelovány a postoupeny rolnickým rodinám. Roku 1788 tak vznikla osada Vinohrádky na dnešní ulici Horově (zhruba od ulice Stránského po Burianovo náměstí). V průběhu druhé poloviny 19. století se obě vísky propojily zástavbou, a daly tak základ velké předměstské vsi, která se roku 1919 stala součástí města Brna. Po založení Vinohrádek si zdejší lidé postavili téměř uprostřed osady, kterou si můžeme představit přibližně v místě dnešní tramvajové zastávky Mozolky, dřevěnou zvoničku. Ta byla v první čtvrtině 19. století nahrazena malou kapličkou zasvěcenou sv. Václavu. Avšak ani tato stavba nedostačovala rozrůstajícímu se počtu věřících obyvatel. V průběhu druhé poloviny 19. století se zástavba Vinohrádek rozšiřovala podél cesty k Brnu, kde vznikl v křížení cest základ dnešního Burianova náměstí (roku 1907 Komenského). Tento prostor byl vybrán pro stavbu nové, prostornější kaple, kterou nechala obec Žabovřesky se svou osadou Vinohrádky postavit roku 1906. Návrh i realizaci kaple sv. Václava uskutečnil místní stavitel Tomáš Němeček. Doposud o něm nemáme mnoho informaci, je však velice pravděpodobné, že se v Žabovřeskách mohl snadno uplatnit při stavbě rodinných domů v historizujícím stylu, které zde v této době ve velkém vznikaly. Rovněž kaple je příkladem pozdního historismu vycházejícího z tradiční renesanční a barokní architektury. Stavba má všechno, co drobná venkovská kaple potřebuje – malou loď, která snadno pojme věřící během bohoslužeb, a věž v průčelí pro zavěšení nepostradatelného zvonu. V letech 2008–2009 pro kapli vytvořil známý brněnský řezbář Jiří Netík dvě nové sochy, roku 2018 byla dokončena velká rekonstrukce, po které kaple slouží nadále svým bohoslužebným účelům. Tomáš Němeček vedle kaple v Žabovřeskách, dva roky poté postavil rovněž kapli sv. Rodiny v Kohoutovicích. Ta je v podstatě mírně modifikovanou kopií žabovřeské kaple, doplněnou o nízkou přístavbu. Dobře tak ukazuje dobovou stavitelskou praxi místních projektantů, kteří pracovali v podstatě sériovým způsobem, projekt upravovali jen v minimální míře podle požadavků stavebníků. Němeček od roku 1906 pracoval jako stavitel rovněž na kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Husovicích, stavbě s výrazným secesním výrazem, jímž se však nenechal ani v nejmenší míře ovlivnit v realizacích podle vlastních návrhů. Kaple sv. Václava v Žabovřeskách patří k typickým příkladům provinční venkovské architektury přelomu 19. a 20. století, která se projevovala přísným historismem, jen málo ovlivněným novými tendencemi secesního stylu. Spolu se starším litinovým křížem (ke kapli patrně druhotně přesunutým) a pomníkem padlým z roku 1924 představuje kaple na Burianově náměstí soubor památek připomínajících samostatné Žabovřesky i osadu Vinohrádky, pohlcených tzv. Velkým Brnem.
Matěj Kruntorád