Monumentální budova Dělnické úrazové pojišťovny, navržená ve stylu geometrické moderny architektem Bohumírem Františkem Antonínem Čermákem, je jednou z nejvýznamnějších brněnských raně modernistických staveb.
Stavba administrativní budovy Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko (Arbeiterunfallversicherungsanstalt für Mähren und Schlesien in Brünn) byla připravována již od roku 1910, pod záštitou kanceláře městského architekta Josefa Jellinka, jejíž zaměstnanec Josef Fiala vytvořil půdorysné návrhy.
Na řešení vnějších fasád byla 14. února 1912 vyhlášena veřejná architektonická soutěž, do níž bylo přihlášeno osmnáct projektů. Výběr byl omezen na autory narozené či působící na Moravě, což bylo odrazem tehdejšího moravského vlastenectví. První cenu získal Bohumír Čermák, jehož návrh byl oceněn zvláště pro racionalitu řešení. Čermákův modernistický návrh korespondoval se snahou zadavatelů, aby se vzhled budovy, s přihlédnutím k jejímu humánnímu účelu, vyhnul nadměrné okázalosti exteriéru i interiéru. Realizaci stavby v letech 1912–1913 vedl stavitel Josef Müller.
Bohumír Čermák vyšel z obvyklého palácového schématu, na něž však v rámci unikátního architektonického řešení aplikoval nový styl nastupující geometrické moderny. Expresivní výraz monumentální stavby tak určuje hra geometrických linií a na mnoha místech se opakuje čtverec jako dominantní prvek (věžice střechy, štukový strop foyeru). Modernistický ráz kulminuje v horních partiích atikové nástavby se stupňovitou střechou s kvadratickým zakončením věžic, která vytváří nezaměnitelnou, zdaleka viditelnou siluetu.
Řadová čtyřpatrová budova postavená na půdoryse ve tvaru písmene U má monumentální uliční průčelí vertikálně členěné třemi rizality. Ty jsou v prvním patře akcentovány průběžnými balkony a ve střední části také půlkruhovými okny. V ose centrálního rizalitu je situován monumentální vstupní portál, nad kterým je opět vyzdvižen balkon. Dekor fasády ve stylu geometrické moderny využívá prvky vycházející ze základních geometrických tvarů. Čelní stěna atikové nástavby nad ústředním rizalitem nese monumentální figurální vlys s alegorií šesti profesí: zemědělce, kováře, tesaře, zedníka, textilního dělníka a tiskaře. Reliéfy zřejmě vznikly podle ideového návrhu sochaře Leopolda Hohla, který roku 1913 zhotovil sádrový model. Finální dílo však vytvořil brněnský sochař Alfred Dressler, který z Hohlova návrhu vycházel jen volně a zvolil formou i obsahem odlišné autorské řešení.
První reliéf zobrazující sekáče před obilným polem je zároveň alegorií zemědělství. Vedle stojící kovář s ozubeným kolem odkazuje k alegorii průmyslu. Třetí reliéf zobrazuje tesaře s mnoha nástroji (sekyra, hoblík, pásová pila/katr), čtvrtý pak zpřítomňuje práci na stavbě: dva zedníci zdí cihlovou zeď, žena za nimi míchá maltu. Pátý reliéf zleva s dělníkem u textilního stroje zastupuje pro Brno klíčový textilní průmysl. Poslední šestá postava tiskařského dělníka ukazuje obsah vytištěných novin muži u tiskařského stroje. Reliéfy, které lze interpretovat jako znázornění práce a potenciální skryté hrozby v podobě nástrojů a strojů jako příčin úrazu, především srozumitelným způsobem sdělovaly smysl a poslání dělnické úrazové pojišťovny. Jsou však rovněž pozoruhodné tím, že se jedná o jeden z prvních příkladů realisticky vyobrazené sociální tematiky v médiu monumentálního sochařství na Moravě. Budova Dělnické úrazové pojišťovny je na svou dobu unikátní také využitím nových technologií i nejmodernějšího technického zařízení, byla například vybavena rozsáhlým teplovodním systémem pro umývárny a ústřední vytápění, jehož provoz zajišťovalo elektrické čerpadlo vídeňské firmy Zentralheizungswerke A. G. Pozornost zasluhují rovněž zčásti dochované reprezentační interiéry. Vestibul budovy patří mezi nejkrásnější modernistické interiéry v Brně. Strop a stěny dekorují štukové kazety a kanelované pásy, jsou zde dochovány dobové obklady z modrého belgického mramoru, světlá „piškotová“ dlažba, nápadné modernistické kandelábry na zídkách vedle schodiště či prosklená příčka s dveřmi ke schodišti s fasetovanými skly. Po stranách průchodu k výtahu je v nikách osazena dvojice protějškových figur putti představujících alegorii zemědělství a průmyslu. Společnými prostory budovy prostupuje secesní motiv stylizovaného květu zvonku, který se opakuje ve vitrážích oken, ve štukových ornamentálních pásech hran pilířů či v medailonech štukové výzdoby stropu na podestách schodiště. Velká část původního zařízení z černého dubu a zelené kůže vznikla v umělecko-řemeslných dílnách založených samotných architektem Čermákem.
Pavla Cenková
