Vila Valerie Fischerové

C063

Brněnský advokát Karl Reissig si u vídeňského architekta Leopolda Bauera v roce 1925 objednal neobvyklou zakázku. Chtěl postavit dům pro vedoucí své advokátní kanceláře, která odcházela do penze, jako odměnu za její dlouholeté služby. Slečna Valerie Fischerová měla zůstat v domě až do své smrti, užívací právo jí však bylo z neznámých důvodů po deseti letech odňato. Leopold Bauer již dříve jednu stavbu pro Karla Reissiga realizoval. Dům na Hlinkách č. 148 z roku 1901 byl sice jeho první zakázkou, výsledkem však byla podle tehdejší kritiky nejmodernější stavba v monarchii. O dvacet let později se však jeho architektonické uvažování výrazně proměnilo. Místo hygieny, jednoduchosti, moderních technologií a vědecké racionality upřednostňoval Bauer různorodost, historické a regionální citace a pohodlí obyvatel, a zařadil se tak dobrovolně do méně progresivního a populárního proudu skomírajícího historismu.
Čtyřpodlažní stavba tvořená dvěma kubickými objemy je postavená ve svažitém terénu na začátku ulice Preslovy. Již z dálky upoutá válcovitými renesančními rohovými arkýři. Každé patro vily bylo původně prolomeno jiným druhem oken, která také vypovídala o jeho funkčním využití. Lomené oblouky oken v přízemí otvíraly prostor jídelny do zahrady, reprezentativní první patro bylo vybaveno otevřenou arkádou s toskánskými sloupy. Ve druhém patře se nacházely ložnice slečny a její matky a poslední patro s dřevěným obložením a malými okny bylo vyčleněno pro provozní prostory. Honosně bylo pojato i zařízení interiéru. Jádrem celého domu byla vstupní patrová hala se schodištěm a krbem s reliéfy od vídeňského sochaře Alfreda Hoffmanna, který byl také autorem plastiky tanečnice umístěné v hale. Až sakrálně působilo vybavení rozlehlé ložnice a onyxem obložené koupelny, která byla umístěna v jednom z arkýřů.
2. světová válka znamenala konec původní obytné funkce vily. V padesátých letech začalo dům užívat Moravské muzeum, za jehož působení však nedošlo k výrazným zásahům do podoby domu a až do roku 2000 se dochovaly původní dveře, táflování, kazetové stropy, vestavěný nábytek, krb s terakotovými reliéfy a dokonce i onyxový obklad v koupelně. V 90. letech však došlo k restituci vily a na přání nových majitelů byla stavba kvůli zcela chybějící památkové ochraně v roce 2001 radikálně přestavěna a původní vnitřní vybavení zničeno.

PH