Se vznikem Československa po první světové válce a s rozšířením Brna o dvě desítky okolních vesnic vyvstala na řadě míst nutnost nových urbanistických řešení a regulace zástavby města. Jedním z takových problematických bodů byla nezastavěná oblast mezi vnitřním městem a Žabovřeskami na úpatí Kraví hory, kde se nacházela budova České vysoké školy technické a množství starých vojenských objektů. Po založení Masarykovy univerzity, Vysoké školy zemědělské a Vysoké školy zvěrolékařské v roce 1919 se zrodila myšlenka na vytvoření Akademické čtvrti s možností využití svahů Kraví hory, kde by vznikly nové vysokoškolské objekty a reprezentativní Akademické náměstí.
První regulační plán zástavby vytvořil v roce 1919 Jindřich Kumpošt a určil tak směr, kterým se přemýšlení o urbanistické podobě této části města ubíralo až do začátku druhé světové války. Kumpoštův návrh vychází z wagnerovských představ o městě jako monumentální kulise k velkolepým společenským dějům. Reprezentativní budovy jednotlivých fakult jsou symetricky seskupeny kolem velkorysé plochy náměstí, které je situováno kolmo k ulici Veveří a uzavřeno centrální akademickou budovou, jež jej zároveň odděluje od čilého ruchu této dopravní tepny. Otázka urbanistické i stylové podoby Akademické čtvrti byla pak v následujících letech znovu a znovu otevírána řadou urbanistických soutěží a ideových projektů.
Vítězem architektonické soutěže z roku 1925 se stal pražský architekt Alois Dryák (1872–1932). Jeho pojetí náměstí vycházelo také z klasicistních forem a monumentálního měřítka, jak bylo ostatně v pražském prostředí u řady architektů vzešlých z vídeňské Akademie běžné. Náměstí klínového tvaru je v jeho návrhu koncipováno souběžně s ulicí Veveří a zakončeno budovou státní konzervatoře. Podélné strany jsou tvořeny velkolepými budovami jednotlivých fakult, uprostřed plochy náměstí je umístěn pomník a obelisk.
Velkolepá koncepce náměstí v duchu klasicismu měla reprezentovat demokratické ideje nově vzniklého státu. U mladých levicových avantgardních architektů ovšem narazila na odpor kvůli neúměrným finančním nákladům a neúčelné reprezentativnosti „pražského pseudomonumentálního“ stylu. Pochybnosti o aktuálnosti stavby triumfálního náměstí, jeho orientace i požadavku slohové jednoty všech budov, vznikaly již během stavby prvního z plánovaných objektů – právnické fakulty. V roce 1931 byla vypsána další ideová soutěž na náměstí doplněné navíc o budovu Nejvyššího soudu a na stránkách časopisu Index se mezi odbornou veřejností rozpoutala živá diskuze. Když navíc v roce 1932 Alois Dryák zemřel a na Evropu dolehly důsledky hospodářské krize, bylo jasné, že další dostavba takto velkorysého návrhu je čirou utopií.
Z plánovaného Akademického náměstí dodnes stojí pouze Dryákova právnická fakulta. I v dnešní době je však otázka nezastavěného území v její blízkosti a problém provizorních objektů ve svazích Kraví hory stále aktuální. Zatím poslední soutěž na toto území, kde měly vzniknout budovy fakult architektury, výtvarných umění a Ústavu soudního inženýrství VUT, proběhla v roce 2008 a zvítězil v ní dosud nerealizovaný návrh architektů Ladislava Kuby a Tomáše Pilaře.
PH
