Bílý dům (dříve Administrativní budova městského výboru KSČ)

Administrativní budova městského výboru KSČ, dnes často označovaná jako Bílý dům, představuje jednu z nejvýznamnějších ukázek modernistické architektury v Brně, navíc dochovanou v dobrém autentickém stavu. Osmipodlažní stavba na severozápadním okraji městského okruhu na Žerotínově náměstí byla realizována podle plánů architektů Miroslava Spurného a Františka Jakubce v letech 1974–1976 jako hlavní sídlo a kancelářské zázemí představitelů komunistické strany. Kvůli tomuto politicko-společenskému pozadí čelí často negativnímu hodnocení veřejnosti, přestože se jedná o mimořádně kvalitní příklad architektury sedmdesátých let, jež navíc tvůrčím způsobem reagovala na aktuální zahraniční dění, zejména poválečné práce Le Corbusiera a Oscara Niemeyera. Miroslav Spurný, žák funkcionalistických architektů Bohuslava Fuchse a Bedřich Rozehnala, působil dlouhá desetiletí v prostředí brněnského Stavoprojektu a specializoval se na typologii nemocničních provozů. Kancelářskou budovu pro KSČ spolu s Jakubcem zformovali do podoby výškového bloku se zavěšenou montovanou fasádou, který doplňuje pohledovou osu přilehlých tříd a tvoří zároveň hmotovou protiváhu sousedních historizujících paláců z počátku 20. století a neogotického kostela Jana Amose Komenského. Sídlo místní KSČ vyplnilo uvolněnou parcelu po prozatímní budově českého divadla, které zde v prostorách bývalého hostince U Marovských působilo od osmdesátých let 19. století až do poloviny padesátých let 20. století, kdy bylo kvůli špatnému technickému stavu zbořeno. V této době se již konečně, po téměř půlstoletí hledání architektonického řešení divadelní budovy, počítalo s výstavbou nového Janáčkova divadla na Kolišti. Lehká, téměř zcela prosklená stěna fasády bývalého městského výboru KSČ se pne přes administrativní podlaží, okenní pole různých velikostí a tvarů jsou osazena v decentních hliníkových rámech a jejich hnědavě probarvené sklo působivě zrcadlí okolní prostředí. Přízemí a první patro jsou oproti samonosné prosklené fasádě mírně zasunuty a navíc rytmizovány pomocí představených čtvercových pilířů. Přírodní podnož stavby tvoří parková zeleň lemující suterén. Na hlavní vstup do budovy upozorňovala dlouhá předstupující ocelová markýza fungující jako zastřešení schodiště i jako balkon pro následující poschodí. Architekti Spurný a Jakubec rafinovaně zkombinovali tvarovou čistotu hlavní kancelářské části s otevřenou terasou na střeše spolu s plastičností a až skulpturálními kvalitami jiných funkčních článků. Schodiště zasadili do dvou mohutných válcových věží vysunutých mimo hlavní budovu na její jihozápadní a severovýchodní okraj a prosvětlili je pomocí souvislé vertikály zaoblených okenních pásů. Přednáškový a konferenční sál pro bezmála 300 osob vyvedli do zprohýbaného třípodlažního tubusu směřovaného do Žerotínova náměstí. Jeho kamenný obklad prolamují v nepravidelném rytmu po celé délce úzká okna. Pro stavbu administrativní budovy městského výboru KSČ byla použita celá řada velmi kvalitních materiálů – převýšená vstupní hala s otevřeným balkonovým ochozem i velká část chodeb byly obkládány mahagonovým dřevem, plné partie venkovní fasády pokrývají drobné světlé keramické kachlíky, vnitřní prostory schodišť zase vyplňují modré strukturované kachle a subtilní skleněná zábradlí. Po převratu v roce 1989 dostala administrativní budova nové funkční využití. Dům se proměnil ve zdravotnické centrum polikliniky a bývalé kanceláře výboru komunistické strany se staly ordinacemi dětských lékařů. Bílý dům navíc sloužil v průběhu porevolučních let jako sídlo vyšší odborné zdravotnické školy, zázemí pro kulturní události a nově i základní školu a kavárenský život. Socha Klementa Gottwalda od Františka Navrátila, od první poloviny osmdesátých let instalovaná před hlavním vstupem do budovy, byla odstraněna a nahrazena plastikou Mima od Jiřího Marka z roku 1986, která má upomínat na divadelní minulost pozemku. I přes svou nespornou architektonickou i historickou hodnotu není dřívější budova městského výboru KSČ podobně jako většina poválečných staveb v republice památkově chráněna. Čelí proto nejisté budoucnosti a může být bez větších potíží kdykoliv zbourána či kompletně a necitlivě přestavěna. Po dlouholetých debatách o dalším osudu stavby na atraktivní parcele na samém okraji historického jádra se v posledních měsících nejintenzivněji mluví o variantě, že ji vlastník objektu, město Brno, prodá soukromému developerovi a přijde tak o důležité místo pro nezávislou kulturu současného Brna. KE