Vlastislav Chroust

Život a dílo architekta Vlastislava Chrousta je nerozlučně spjaté s Přerovem, kde se v roce 1929 usadil a po téměř celý svůj aktivní život vyučoval na Státní průmyslové škole. Kromě toho Chroust aktivně o architektuře přednášel, podílel se na akcích města a angažoval se v otázkách legionářských. Město Přerov jeho činnost, stejně jako zásluhy profesního kolegy Aloise Pilce, v roce 1965 ocenilo pamětní medailí města Přerova a čestným uznáním.

Vlastislav Chroust vystudoval C. k. Vyšší reálnou školu v Novém Městě na Moravě, po maturitě v roce 1913 nastoupil do prvního ročníku Pozemního stavitelství na C. k. vysoké škole technické v Praze, kde se jeho učiteli stala generace osobností silně ovlivněných secesí – Rudolf Kříženecký, Josef Fanta, Antonín Ausobský, Antonín Balšánek a Alois Čenský. Chroustovo studium přerušila válka, které se účastnil jako voják, a později dokonce člen československých legií v Rusku. V roce 1920 se znovu vrátil ke studiu, kde se setkal s řadou budoucích architektů spojených s rozvojem meziválečné avantgardy. Druhou státní zkoušku složil 25. února 1922.

Chroustovo nadšení pro architekturu vedlo k rychlému kariérnímu postupu. Po škole krátce praktikoval v pražské firmě Milana Babušky, téměř dva roky pracoval v bratislavské kanceláři Architekt Chorvát – Stavitel´ Tvarožek. V červnu roku 1924 nastoupil do kanceláře Moravského zemského stavebního úřadu v Brně, z tohoto období ale známe pouze několik menších realizací. V roce 1926 se spolu s inženýrem Výškou zúčastnil anonymní architektonické soutěže na zastavovací a regulační plán Brna. Svým dílem přispěl také k největší brněnské akci té doby – Výstavě soudobé kultury, uspořádané k desátému výročí vzniku republiky. Jeho pavilon Země Moravy tvořil protipól Fuchsova pavilonu Města Brna a ukrýval expozici moravského zemědělství včetně šlechtění rostlin.

V roce 1929 získal na základě konkurzu místo učitele na Státní průmyslové škole v Přerově. Krátce po svém příchodu se chopil také projektování, když pro školu navrhl novou obytnou budovu a dílenský jednopatrový trakt, navýšený později o další podlaží. Pro město či jeho rozvíjející se podniky vypracoval řady plánů, podílel se na výstavních projektech, pořádal přednášky na téma soudobé architektury a angažoval se v otázkách kulturních i legionářských.

Pracoval též na projektech soukromých i veřejných budov v rodné Olešnici, kam vnesl ojedinělý závan moderní architektury.

V roce 1933 se Chroust společně se Stanislavem Andrlíkem, dalším přerovským architektem, ujali rozpracovaného plánu na místní sokolovnu. V jádru sice původní projekt Karla Caivase zachovali, oprostili jej však od nadbytečného dekoru a nákladných konstrukcí. Nevydařená soutěž stála také za další Chroustovou realizací – Školou pro ženská povolání z roku 1938, v níž se však držel tradičnějšího pojetí než autoři nedaleké obecné chlapecké a dívčí školy Josef Polášek a Mojmír Kyselka.

Četné stavby druhé poloviny 30. let mají sice funkcionalistický základ, zároveň ale reagují na konzervativní prostředí a přibližují se produkci místních stavitelů. V Přerově jsou zastoupeny řadou rodinných a nájemních domů: dům Tšponových v ulici Na Marku, domy pro úředníky Středomoravských elektráren na nábřeží Bečvy, vila B. Tichánka, dva obchodní a obytné domy na Žerotínově náměstí a nájemní dům v ulici Čapky Drahlovského, ve kterém architekt s ženou Eliškou bydlel. V nedalekém Brodku u Přerova byla v roce 1938 dokončena konzervativně pojatá filiálka Spořitelny, pobočka pro Tovačov již zůstala pouze na papíře.

Spolu s těžknoucí atmosférou předválečné doby ztěžknul i architektův rukopis. Jeho pozornost se zaměřila na vzdělávání dorostu. Jeho zásluhou se v Olomouci těsně po válce otevřel první ročník Vyšší průmyslové školy stavební, sídlící v dřevařské škole v Nových Hodolanech. K závěrečným zkouškám se mu však podařilo dovést pouze svůj první ročník, protože k 1. září 1951 se škola přesunula do Prostějova, kde zřejmě splynula s nedávno otevřeným Středním odborným učilištěm stavebním. Na rok se tak Chroust ještě vrátil do přerovské školy, poté ale definitivně odešel na odpočinek.

KJ (zveřejněno 25. 1. 2025)

Architekt/ka
Vlastislav Chroust

Datum narození
30.07.1895 Olešnice

Datum úmrtí
26.07.1977 Šternberk