Růžena Žertová
Růžena Žertová se narodila v listopadu 1932 v Ostravě jako první dítě geodeta a nadaného hudebníka Aloise Václava Žerta a Stanislavy Žertové, rozené Veselé. Dva roky po Růženě se do české rodiny žijící ve slezském Frýdku narodil její bratr Petr, později rovněž architekt. Po absolvování gymnázia v roce 1951 toužila Růžena přetavit svůj vztah k řemeslné tvorbě a k práci s materiálem ve studium textilního výtvarnictví na pražské VŠUP. Vzhledem k omezeným možnostem, které nabízela raná padesátá léta, však mohla nastoupit pouze ke studiu architektury na ČVUT v Praze. Již po roce kvůli tamější zpolitizované atmosféře přestoupila na Vysokou školu stavitelství (pozdější VUT) v Brně. Zde studovala převážně v ateliéru Bedřicha Rozehnala, od něhož si odnesla představu o architektuře coby praktické disciplíně, která je výslednicí demografické a geologické analýzy místa, funkčních požadavků a estetické kompozice.
Po absolutoriu v roce 1957 Žertová odmítla nastoupit do ostravského Stavoprojektu, a zůstala několik měsíců bez zaměstnání. Na podzim, kdy definitivně opustila myšlenky na studium scénografie na AMU v Praze, byla přijata do brněnského Potravinoprojektu. Rozdělením podniku v roce 1960 přešla do Státního projektového ústavu obchodu Brno (SPÚO), kde také poznala svého budoucího muže architekta Igora Svobodu. V šedesátých i sedmdesátých letech zde vytvořila svá nejvýznamnější díla – projekty obchodních domů Prior v Košicích, Pardubicích a Ostravě a obchodního domu Labe v Ústí nad Labem a rovněž neuskutečněnou studii Prioru v Jihlavě. V návrzích těchto staveb dokázala spojit svoji jedinečnou výtvarnou intuici a cit pro materiál s úctou ke konstrukci a racionálním provozním řešením.
V roce 1966 podnikla Žertová spolu se Svobodou cestu do Liverpoolu, aby navštívili Ernsta Wiesnera a předali mu materiály pro výstavu věnovanou Bedřichu Rozehnalovi. Rok nato pak dvojice poprvé spolupracovala na větší realizaci, když Růžena navrhla interiér tatranského hotelu Park v Novém Smokovci, jehož projekt vypracoval Igor. V první polovině sedmdesátých let se vedle své práce v SPÚO začala Žertová věnovat uměleckořemeslné tvorbě a navrhovala oděvní doplňky a posléze i šperky a svítidla. V roce 1978 se se Svobodou rozhodli pro stavbu domu v Brně-Žabovřeskách. Rozhodnutím úřadů totiž přišla o podkrovní byt, který vybudovala vlastními silami. Přízemní atriový objekt ovlivněný severskou architekturou, jehož stavbu architektka v letech 1979–1982 sama vedla, dodnes zůstává příkladem mimořádně kvalitního bydlení.
Po odchodu z SPÚO v roce 1983 působila do roku 1989 jako výtvarnice a designérka registrovaná u Českého fondu výtvarných umění. Navrhla několik interiérů a spolupracovala i s bratrem, který ve svých stavbách uplatňoval její hliníková svítidla. Právě návrhy a realizace originálních osvětlovadel se staly její hlavní pracovní náplní a zároveň zdrojem příjmů. Tvořila také šperky z titanu.
Po sametové revoluci se Růžena Žertová vrátila k architektuře a do roku 2007, kdy ji postihly zdravotní problémy, vytvořila na tři desítky návrhů obytných staveb i souborů a urbanistických studií. Mezi jejími dalšími realizacemi z polistopadové doby vyniká zejména rekonstrukce brněnské pobočky Bayerische Vereinsbank. Poslední léta – nemalým komplikacím navzdory – Růžena Žertová věnovala nezištné práci na studii komunitního obytného souboru v Brně-Kohoutovicích. V roce 2018 získala Cenu Ministerstva kultury ČR za dlouhodobé umělecké zásluhy v architektuře. O rok později pak v Brně podlehla těžké nemoci.
PK
Datum narození
04.11.1932 Ostrava
Datum úmrtí
05.10.2019 Brno
Literatura
Klíma Petr. Růžena Žertová (1932–2019). ERA 21. 2019. XIX, 6. s. 9–10.
Petr Klíma. Růžena Žertová. Architektka domů i věcí. Praha, 2016.
