Budování brněnské okružní třídy bylo zahájeno destrukcí městského opevnění u Starobrněnské brány. Podle plánů z 50. let 19. století zde při ústí ulice Pekařské mělo vzniknout nové náměstí s kašnou a dvěma protějškovými blokovými novostavbami, z nichž jedna měla být obecní nájemní dům, který měl přispět ke zmírnění bytové nouze. Definitivní plán nového náměstí připravili koncem roku 1853 zaměstnanci městského stavebního úřadu Ferdinand Kraus a Wenzel Stolz, kteří také již dříve předložili prvotní (nerealizované) plány obytného objektu. Brněnská radnice však následně o zhotovení návrhu budovy požádala renomované vídeňské architekty Eduarda van der Nülla a Augusta Sicard von Sicardsburg. Oslovila je nepochybně proto, že v téže době oba mladí architekti, kteří působili ve společném ateliéru, projektovali ve Vídni Roberthof − první příklad nového stavebního typu blokového obytného domu, dokončený v roce 1855. Půdorysné řešení, kdy byla čtyři křídla seskupena kolem vnitřního dvora, tzv. Wohnhof, se stal v dalších desetiletích ve vídeňsko-brněnském kulturním okruhu velmi oblíbeným. Eduard van der Nülla a August Sicard von Sicardsburg se pro velkou zaneprázdněnost nemohli zakázky ujmout a 17. prosince 1852 brněnskému starostovi Haberlovi doporučili svého žáka Franze Fröhlicha: „Můžeme si dovolit předložit ještě jeden návrh; aby předběžně projednané nezůstalo zcela odloženo, chceme se v této záležitosti Vaší laskavé důvěře přimluvit za pana Franze Fröhlicha, jednoho z našich bývalých studentů a nyní již také vyučujícího na c. k. Akademii výtvarných umění, za jehož poctivost a schopnosti jako umělce a za ochotu ujmout se bez prodlení provedení zakázky za uvedených podmínek, bychom se mohli zaručit.“ (dopis ze 17. 12. 1852, AMB, fond A 1/22, inv. č. 3942, kart. 660). Franz Fröhlich se zakázky okamžitě ujal a počátkem roku 1853 zhotovil plány stavby „Městského domu u Františkova“, jak byl v pramenech objekt nazýván, a rozlehlá budova byla dokončena v roce 1855. Před ní měla stát také kašna s figurální sochařskou výzdobou, odpovídající původním plánům náměstí, kterou měl zhotovit vídeňský sochař Vincenz Pilz, nakonec však postavena nebyla.
Městský dvůr je třípatrová bloková stavba, kdy čtyři křídla vymezují obdélné vnitřní nádvoří. Vysoká soklová zóna definovaná bosáží zahrnuje přízemí a mezanin. Všechna čtyři průčelí zpevňují nárožní rizality opatřené armováním a zvýšené atikovou nástavbou, což architektuře vtiskuje pevnostní charakter. „Jako hrad je nový městský dům“ (Neuigkeiten, 27. 5. 1855, s. 1). Na každém z těchto nárožních rizalitů je ještě zavěšen arkýř otevřený ve druhém patře balkonem. Hlavní průčelí budovy je orientováno do Šilingrova náměstí a vévodí mu trojčlenný vstupní portál, nad nímž je v patře připojen široký balkón vyložený na krakorcích. Podobně i bočním průčelím dominuje balkón v prvním patře. Tato rytmizace fasád pomocí různě utvářených balkónů byla taktéž motivem, který v brněnské architektuře druhé poloviny 19. století zdomácněl. Vše uzavírá mohutná vyložená korunní římsa stejně robustní, jako ostatní architektonické prvky. Fasádu dekorují romantické ornamenty prefabrikovaných terakotových či litinových článků, které pravděpodobně vyrobila továrna na stavební keramiku Antona a Ignáce von Doblhoff ve Wagramu. Subtilní dekor, který variuje zejména motivy stylizovaných květů a hvězd vepsaných do kruhů či čtverců a pásy listovce, je nejvíce soustředěn kolem oken a ve vlysech horizontálních říms.
Původní dispozice objektu zahrnovaly škálu různě velkých bytů. Komunikaci uvnitř domu zajišťovalo schodiště vedoucí z hlavního průjezdu a také další schodiště, přístupná vstupy do každého z křídel ze dvora. Obyvatelé domu tak k bytům chodili přes arkádové nádvoří, které mělo výrazně mediteránní charakter. Architekturu budovy lze stylově zařadit do romantického historismu, kdy byl na objekty se symetrickým půdorysem a mocným stavebním objemem aplikován dekor raně středověkých a raně novověkých forem, zejména italských. Městský dvůr tak představuje jeden z prvních příkladů monumentální historizující architektury v Brně. Obecní nájemní dům na Františkově byl také první stavbou vnášející do městského jádra vídeňsko-brněnský aktualizovaný stavební typ nájemního dvora Wohnhof , který později přebírala řada dalších zdejších novostaveb a efektivně přispíval k řešení palčivého nedostatku nových bytů, zapříčiněného stálým růstem městského obyvatelstva. Po dokončení se Městský dvůr stal velmi známou a svými současníky oceňovanou novostavbou a rovněž velmi prestižní brněnskou adresou. „Ukázal jsem svému společníkovi novostavbu, kterou staví okres vnitřního Brna a která se stane ozdobou této části města. Přestože lešení částečně zakrývají její podobu je zřejmé, že vznikla z poetické myšlenky a architekt si přál postavit krásnou, honosnou stavbu, která je tak dobře situována a nezklame.“ (Neuigkeiten, 29. 12. 1854, s. 1.) Vzrušeným a poetickým dobovým komentářům vévodily úvahy o souvislostech mezi renesanční Itálii a brněnskou současností. „Potom jsem k učenci promluvil vážně a patetický: Vyprávěl jsi mi o vznešeném duchu, o to, že v italských obcích budovali tak velkolepé budovy pro vzdělání, umění, charitu, nebo pro důstojnou reprezentaci komuny stavbou.“ (Neuigkeiten, 29. 12. 1854, s. 1.) Jeho obliba spočívala i ve výhodné poloze v blízkosti promenádního a vyhlídkového parku na Františkově. Ubytovávali se v něm příslušníci městských a zemských elit a od roku 1860, zde sídlilo Zemské stavební ředitelství. Budovu realizoval stavitel Moriz Kellner von Brünnheim, který v roce 1857 navázal třípatrovou poloblokovou stavbou svého nájemního domu v Husově 3, vymezujícího průhled k obelisku na Františkově a toto symbolické místo tak z obou stran nově obklopovaly exkluzivní bytové objekty.
V roce 1870 se do prostor Městského dvora z německé reálky na Jánské ulici přestěhoval Přírodozkumný spolek založený Johannem Gregorem Mendelem. Sídlil zde i okresní soud, stejně jako vrchní zemský soud a civilní zemský soud. Od 2. poloviny 30. let 20. století prostory sdílelo Muzeum města Brna, které se v roce 1960 přesunulo na Špilberk. Od 60. let tak v postupně chátrající budovu využívaly různé instituce jako stomatologická klinika, policie či stavební úřad. V 90. letech 20. století by stav téměř prázdného objektu havarijní. Město zvažovalo několik variant jeho vyžití a nakonec se přiklonilo k prodeji. V roce 2009 město Brno Městský dvůr prodalo španělské firmě Comsa, která jej přestavěla pro hotelové účely; při rekonstrukci byl zastřešen vnitřní dvůr. V prosinci 2011 začala firma Comsa jednat o předprodeji španělskému hotelovému řetězci Barceló, převod majetku provázely soudní spory. Řetězec Barceló zde od roku 2012 provozuje jeden ze svých hotelů.
Pavla Cenková
