Joštova ulice se stávala jednou z hlavních městských tříd postupně. Před zbouráním barokního opevnění města její jižní fronta, tvořená vojenskou pekárnou, stála naproti Veselé bráně, podle které se ulice jmenovala (Fröhlichertor Strasse – ulice U Veselé brány). Prostoru na plný rozvoj městské třídy se místu dostalo po zrušení hradebního systému na konci 50. let 19. století. Již na mapě Brna z roku 1868 vidíme stát nový dům Joštova 3, který patrně patřil městu. V roce 1874 zde stál minimálně trojpodlažní nájemní dům, ve kterém město nabízelo pronájem bytu s pokojem pro služku. Lokalita to byla jistě výtečná – od roku 1870 přímo naproti prozatímní stavbě městského divadla, v docházkové vzdálenosti od parků na Kolišti a Moravském náměstí – a sloužící k bydlení nejvyšších vrstev. Roku 1877 v domě například zemřel rada zemského soudu Josef Schön von Liebingen, v roce 1881 zde bydlel ředitel divadla Carl Joseph von Bertalan. Nový impulz k rozvoji a modernizaci zástavby blízkého okolí poskytla demolice Prozatímního divadla roku 1883. Tehdy dům čp. 3 vlastnila Gabriele Raabl von Hauenfrauenstein, která ho za 45 tisíc zlatých prodala řediteli brněnské plynárny Georgu Körtingovi. Právě do tohoto roku Pavel Zatloukal datuje vznik doposud stojícího domu, který údajně navrhl a snad i postavil Eduard Exner. Na základě analýzy historických map Brna se však zdá, že pokud v roce 1883 vůbec nějaká stavební akce proběhla, nezměnila hmotovou podstatu domu a mohla se projevit spíše v pojednání jeho fasád. V Körtingově majetku dům zůstal až do roku 1913, kdy ho koupila Berta Zuisch bydlící v domě minimálně od roku 1890, zprvu s manželem advokátem Carlem. Dům nadále sloužil za obydlí brněnské vyšší společenské třídě sestávající z vysokých městských a zemských úředníků, soudců, profesorů, obvykle minimálně s jednou sloužící.
Vysoké nároky nájemníků dům splňoval nejen svou polohou na moderní třídě, ale i architekturou. Fasáda čtyřpodlažního domu je koncipována přísně osově v novorenesančním stylu. Krajní osy zvýrazňují mírně vystupující rizality zakončené půlkruhovými atikovými štíty, okna prvního a druhého patra mají výrazné suprafenestry podpírané pilastry s ženskými bustami nesoucími korintské hlavice, na nichž leží dvojitý překlad zdobený meandrem a palmetovým vlysem. Na antiku odkazující ornamentální detaily nalezneme rovněž v rámování štítů, kde se vyskytují vyjma palmet i akroterie, okna prvního patra krajních os doplňují kariatidy s vavřínovými věnci. Suverénně provedené výzdobné motivy jsou patrně zčásti z terakoty zčásti štukové a svou stylovou podobou zapadají do Exnerovy práce na začátku 80. let 19. století, kdy začínal svou kariéru stavitele využívajícího vlastní návrhy. Za první republiky proběhla úprava fasády přízemí, které bylo zjednodušeno osekáním členění a jeho nahrazením hrubou šedě probarvenou tvrdou omítkou evokující kámen.
Matěj Kruntorád
