V Brně jako důležitém moravském centru českého národního života vznikl v roce 1870 známý ženský spolek Vesna, původně orientovaný na zpěv ve slovanských jazycích. Přestože sborový zpěv stále hrál důležitou roli, spolek se také zaměřil na šíření vzdělanosti v českém jazyce mezi Brňankami a tato vzdělávací linie byla záhy upřednostněna. Ve velmi podobných konturách se odvíjela činnost jen o něco málo mladšího německého Brněnského ženského výrobního spolku (1873), který se ve svých budovách na dnešní třídě Kpt. Jaroše č. 7 s úspěchem soustředil na výchovu německé dívčí mládeže. Původní záměr na zřízení pěvecké školy při Vesně byl v průběhu doby modifikován do podoby pokračovací školy pro dívky, která by překlenovala absenci vhodného vzdělání dívek, které již absolvovaly měšťanskou školu. Ta byla s velkými finančními peripetiemi zejména díky úsilí jednatelky Vesny Elišky Machové otevřena v roce 1886. Spolek Vesna se tak vydal po vzoru pražského ženského hnutí cestou vzdělávacího a výrobního sdružení, což lépe vyhovovalo emancipačním ambicím spolku. Postupně se rozšiřující portfolio školských ústavů pro dívky včetně toho nejvyššího možného – lycea (mezistupeň mezi středním a vysokým stupněm) a vysoká kvalita vzdělání nesly své ovoce v podobě nárůstu poptávky uchazeček o studium. V dalších letech se kolem spolku právem vytvořil narativ o „výkladní skříni české Moravy“ – být absolventkou Vesny zaručovalo určitý společenský kredit a dobré renomé na sňatkovém trhu. Pozice spolku u českého obyvatelstva byla v posledním zhruba desetiletí 19. století potvrzena výstavbou „ženského kampusu“ mezi ulicemi Údolní a Jaselská, který poskytl úžasné zázemí pro rozrůstající se Vesniny dívčí školy. Není proto překvapením, že fasáda dívčího lycea nese alegorii světlonošky – okřídlené postavy ženy s knihou a pochodní, která má přinášet světlo a poznání.
Šíři Vesniných předválečných aktivit objasňují stanovy z roku 1900, cílem spolku bylo „pečovat o všestranné ženské vzdělávání, zdokonalování a rozšíření ženské práce, odbyt jejich výrobků a hmotné zabezpečení žen“. Tomu odpovídaly i pestré aktivity zahrnující financování praktických i všeobecně orientovaných škol včetně dobrého zázemí pro pořádání koncertů, uměleckých výstav, prodejních burz, prezentací moravského folkloru v zahraničí atp. Spolek se kvůli závislosti na veřejných zdrojích a z obav o zastavení skrovných příjmů oficiálně nezapojoval do aktivit nad rámec spolkového zákona, tedy do politického dění, nepřímo však byl jeho součástí. Řada členek Vesny a učitelek na jejích školách kupříkladu v letech 1904–1905 podepsala v prostorách spolku petiční archy požadující aktivní volební právo žen. V roce 1905 pak během česko-německých bouří rozbili neznámí němečtí výrostci na jedné z Vesniných škol okna, což dokazuje, že německé obyvatelstvo vnímalo budovy Vesny jako prostoru koncentrace českého národního vědomí. Přestože si spolek formálně nevytvořil před rokem 1914 žádné pobočky, stal se inspirací například pro ivančickou, třebíčskou či tzv. Slezskou Vesnu v Opavě s filiálkou ve Frýdku-Místku. Po první světové válce pak jeho osobnosti nemalým dílem přispěly k rozvoji dívčího školství na Slovensku. Po turbulentních zvratech 20. století, které se na aktivitách i nabízených službách Vesny projevily vesměs negativně (oklešťování činnosti za druhé světové války, nedobrovolné zrušení po roce 1948), byl spolek v roce 1989 obnoven. Je skvělé, že o odkaz slavného spolku dnes, po více než 150 letech, se ctí pečuje Ženský vzdělávací ústav Brno, z. ú. (2022).
Hana Krutílková, Moravské zemské muzeum
