Důvody vzniku Mezinárodního dne žen v roce 1911 ve střední Evropě byly dány souběhem hned několika různých okolností. Zásadním momentem, jenž předcházel jeho instalování, bylo nepřidělení volebního práva ženám v rámci říšské volební reformy v roce 1907. Tento fakt způsobil, že se ženy jako skupina přestaly zajímat o činnost sociální demokracie, která se od té doby na půdě vídeňského parlamentu aktivně nezasazovala o tento požadavek pro jeho neprosaditelnost. Na rozdíl od konce 19. století, kdy se požadavek volebního práva žen běžně vyskytoval v politických proklamacích sociální demokracie, nezastával v polovině první dekády 20. století roli palčivého problému. Naopak – aktivní volební právo mužů bylo v té době bráno jako základní a postačující předpoklad k nastolení socialistické společnosti, která bude již sama o sobě jak beztřídní, tak genderově rovnostářská. Koncepční řešení občanských a volebních práv žen proto nebylo v rámci sociální demokracie považováno za stěžejní požadavek. Situace se začala měnit kolem roku 1910, kdy sílící feministický diskurz zviditelnil ženy v očích sociálních demokratů jako skupinu, již je potřeba znovu organizačně podchytit, definovat její cíle a využít v každodenní propagandě. V závěrečných letech před vypuknutím první světové války se proto genderová strategie sociálních demokratů proměnila a čím dál tím více se odkláněla od staršího konceptu vykořisťované ženy směrem k modernímu konceptu nové dělnické ženy. Nová dělnická žena sice neměla volební právo, ale měla se stát výbojnou, odhodlanou revolucionářkou stojící po boku mužů. Byla zobrazována jako radikální, fyzicky obdařená bojovnice, jíž nechyběla osobní motivace ani aktivní přístup. Nová genderová strategie našla ukotvení v konkrétních opatřeních – mimo jiné právě v zavedení Mezinárodního dne žen (MDŽ), ve faktické rovině pak ve větší medializaci genderové problematiky v socialistickém tisku a v upevnění ženských stranických struktur. První oslavy MDŽ zastihly brněnské zemské ústředí sociálnědemokratické ženské organizace v úpadku. Oslavy MDŽ v Brně v březnu 1911 a v dalším roce v květnu 1912 tudíž probíhaly v místech, kde se nacházela silná centra ženského dělnického hnutí – v Husovicích, Židenicích, Králově Poli, Komárově aj. Ve středu města se české i německé sociální demokratky rozhodly slavit MDŽ až v roce 1914, a to v sále Reduty na Zelném trhu. Byla to jedna z mála příležitostí, kdy se brněnské dělnice z předměstských obcí zviditelnily v centru města. V rámci oslav 8. března 1914 se v Redutě konala manifestace za volební právo žen, která vznesla protest vůči politickému bezpráví, všeobecnému zdražování základních potravin, rostoucí nezaměstnanosti, absenci zaměstnaneckého a starobního pojištění i přiměřené péče o matky a kojence. Nový ženský svátek splnil svůj účel – oživil uvadající ženské dělnické hnutí a posloužil též jako důkaz, že sociální demokracie je moderní pokrokovou a zejména stále „protestní politickou stranou“. Oslavy MDŽ se současně ukázaly jako efektivní mobilizační nástroj, jelikož napomohl všem třem v tuzemsku působícím sociálnědemokratickým stranám proniknout do dosud nepodchycených oblastí a zviditelnit se. Zejména v oblastech, kde měli sociální demokraté slabší pozici, tj. například na venkově, však svátek stál ve stínu jiných akcí.
Hana Krutílková, Moravské zemské muzeum
