Péče o matky a novorozence doznávala v průběhu 19. století značných inovací a původně feminizovaná profese se začala stávat doménou kvalifikovaných lékařů – mužů. Počátky brněnského institucionalizovaného porodnictví jsou spjaty se založením porodnice, nalezince a sirotčince při nemocnici u sv. Anny na Pekařské ulici, jenž zahájil svou činnost v roce 1786. S postupným růstem počtu obyvatel v průmyslově se rozvíjejícím Brně však kapacita ústavu přestala dostačovat. V roce 1856 byly proto porodnice, nalezinec a sirotčinec přemístěny do tří pronajatých domů na dnešní ulici Křenová. Hygienické podmínky těchto domů však byly velmi nevyhovující. Roku 1878 se stal ředitelem porodnice Hubert Riedinger, jenž se významně zasadil o vznik samostatné budovy porodnice na Obilním trhu. Ta byla uvedena do provozu v listopadu roku 1888 a fungovala při ní i Riedingerem nově založená babická škola – tedy nadstavbová odborná škola pečující o vzdělání porodních asistentek (jež měla mít původně samostatné křídlo v rámci porodnice, z důvodů finančních úspor však nebylo realizováno). Jelikož bylo vysokoškolské studium ženám v Rakousku-Uhersku až do roku 1900 zakázáno, neměly se uchazečky o zdravotnické vzdělání kde vzdělávat, dostávaly prostor pouze v gynekologické a porodní péči, nikoliv v dalších oblastech medicíny, kde byla potřeba vyšší kvalifikace. Porodnictví tak bylo jednou z mála oblastí medicíny, kde se ženy mohly realizovat. Existence zemské porodnice v Brně zavdala podnět k ustavení zájmové organizace porodních asistentek. Jejich nejstarší platformou bylo národnostně indiferentní Sdružení porodních babiček v Rakousku v Brně z roku 1906, jehož účelem bylo povznesení hmotných a intelektuálních zájmů svých členek, podpora při onemocnění a úmrtí, poskytnutí právní ochrany při výkonu povolání apod. Spolek se stal střechovou platformou porodních asistentek z Čech, Moravy i Slezska. Již v roce 1909 se z něj vydělila Ústřední jednota českých porodních babiček působící jako celozemský spolek se sídlem v Brně pro česky orientované porodní asistentky z Moravy a Slezska. Na území města Brna od té doby fungovaly hned dva odborné a současně odborové spolky pečující o rozvoj kvalifikace řemesla porodních asistentek a od roku 1908 zde též vycházel odborný časopis Hebammen-Zeitung (Noviny porodních asistentek, respektive babiček) s podtitulem Orgán Sdružení rakouských porodních babiček se sídlem v Brně.
Vzhledem k tomu, že ženy měly po většinu 19. století zakázáno studovat na vysokých školách, začaly se první absolventky lékařských fakult Karlo-Ferdinandovy univerzity či Vídeňské univerzity v Brně objevovat až kolem roku 1910. První ženou-lékařkou se soukromou praxí v Brně se stala MUDr. Marie Peigerová, která si zde otevřela ordinaci a navázala úzkou spolupráci s ženským spolem Vesna a zemskou porodnicí. Přestože postrádáme byť i jen základní výzkum této problematiky, je zřejmé, že se MUDr. Peigerová orientovala na ženskou klientelu a právě oblast gynekologicko-porodní péče. Tato situace se velmi pomalu měnila po založení Masarykovy univerzity v roce 1919, kdy se lékařská fakulta stala jednou z jejích zakládajících fakult a začala pozvolna přijímat i studentky. O něco příznivější situace panovala ve společenskovědních oborech, které byly k přijímání žen vstřícnější, avšak i tak šlo v meziválečném období na rozdíl od dneška o zlomek ženské populace, která dosáhla na univerzitní vzdělání.
Hana Krutílková, Moravské zemské muzeum
